středa 18. prosince 2019

Welcome to Wonderland

Představte si zemi, která disponuje určitým množstvím nerostné suroviny, kterou těží. Nebo je prostě schopna něco hodnotného vyrábět. Zároveň si vedení a obyvatelstvo uvědomuje, že příjem z této těžby/výroby není věčný a je potřeba myslet na budoucnost. Proto tyto peníze stát vezme a vytvoří jakýsi státní investiční fond. Protože je ve fondu dostatek prostředků a země chce diverzifikovat, neinvestuje fond na vlastním území, ale všude jinde. Fond spravuje centrální banka a kupuje akcie velkých i malých společností, dluhopisy, později i nemovitosti.

Vítejte v Norsku

 

On takový Wonderland opravdu existuje a má podobný fond. Vlastně se jedná o takový unikát, že se tento fond označuje jako "The Fund". I já ho tedy dále budu nazývat Fondem s velkým "F". Legislativní základy byly položeny v roce 1990 a první peníze byly do Fondu poslány o šest let později. Za 23 let dosáhl Fond hodnoty 1 092 000 000 000 USD. Pro případ, že byste toto číslo neuměli přečíst, tak se jedná o jeden bilion a 92 miliard amerických dolarů. V angličtině stačí říct prostě "trilion dolars". Od svého založení se Fond průměrně zhodnocoval o neskutečných 5,9 % ročně. Pro vaši představu to ze současné hodnoty dělá asi 65 miliard USD ročně. To je o něco málo méně, než výdajová stránka českého státního rozpočtu na rok 2020. Celkem terno, ne?

Vývoj hodnoty Fondu v USD, zdroj: nbim.no

 

Management a složení fondu

 

Fond spravuje s pověřením ministerstva financí Norská národní banka. Struktura fondu je poměrně jednoduchá: Akcie (max. 70 % kapitálu), dluhopisy (max. 30 % kapitálu) a nemovitosti (max. 7 % kapitálu). Současný poměr je znázorněn na obrázku níže. Celkově má Fond podíl v 9 158 společnostech v 73 zemích světa. V každé veřejně obchodované společnosti na světě má Fond průměrně 1,5% podíl. Ne vždy tomu tak ovšem bylo. Statut Fondu například dovoloval v roce 1998 investovat pouhých 40 % do akcií. V roce 2009 byla tato hranice posunuta na 60 % a v roce 2014 konečně na 70 %.

Portfolio dle aktiv (zdroj: nbim.no)

 

Filozofie a strategie fondu

 

Zde si dovolím citovat, protože se jedná o poměrně prosté poslání:


Our mission is to safeguard and build financial wealth for future generations.

Investiční horizont je v tomto případě velmi dlouhý, až nekonečný. Krom klasických keců o tom, že se snaží být maximálně efektivní při přiměřeném riziku (kdo ne...) mě zaujal ve strategii pro roky 2020 - 2022 záměr pokračovat zejména v investicích do obnovitelných zdrojů a nemovitostí. Tuto skutečnost je třeba brát vážně, protože se tady nebavíme o tom, že si někdo koupí 100 akcií Iberdroly, nýbrž o přelévání obrovského kapitálu směrem od špinavého uhlí a tabáku do ekologicky čistého businessu (více níže).

 

Ethics & Morale

 

Norové striktně dbají na nejen na ekonomické aspekty, ale i na etickou odpovědnost svého Fondu. Jak šel čas, postupně Fond divestoval v různých odvětvích, které byly správou fondu vyhodnoceny jako "neetický business". Dle etického kodexu nesmí například fond investovat kapitál do společností, které se podílejí na zabíjení, mučení nebo omezování svobod v rámci konfliktních oblastí a válek. To ovšem neznamená, že by fond nebyl angažován ve výrobě zbraní. Jen si prostě vybírá a například jaderné zbraně jsou pro Fond tabu. Fond také stahuje kapitál ze společností, které prokazatelně zaměstnávají děti nebo poškozují životní prostředí. V roce 2010 Fond vyřadil ze svého portfolia 17 tabákových společností. V roce 2014 přišly na paškál společnosti, jejichž zisk je odvozen z více než 30 % z těžby či zpracování uhlí. Tento rok šokoval Fond rozhodnutím stáhnout kapitál obecně ze společností tvořící určitou maximální část zisku z těžby fosilních paliv. Vybrané zajímavé divestice Fondu:
  • Boeing - výroba mezikontinentálních balistických raket
  • Airbus - výroba jaderných střel pro francouzské letectvo
  • General Dynamics - výroba součástek pro kazetovou munici
  • Rio Tinto - škody na životní prostředí způsobené těžbou
  • Wal-Mart - porušování lidských a pracovních práv

 

Zajímavosti

 

V České republice tvoří investice Fondu v oblasti equity celkem 36,9 mil. USD a to v akciích Kofoly (2,5 mil. USD), Komerční banky (12,8 mil. USD) a Monety Money bank (21,4 mil. USD). Dále vlastní fond dluhopisy s domicilem v naší zemi ve hodnotě 50,7 mil. USD.

Když jsem srovnal akciové investice dle velikosti podílu, který Fond drží, tak jsem narazil zejména na společnosti, které mi absolutně nic neříkaly. První, kterou jsem rozeznal (ale také to může být tím, že jsem tupý ignorant) je švýcarská Credit Suisse Group, kde fond drží 4,73% podíl. Dále to je německý Leoni (4,5 %), americká Alcoa (4,2 %) či britské Tesco (3,98 %). Úplně největší podíl (24,55 %) má Fond ve společnosti Shaftesbury PLC, což je v podstatě britský REITs s výhradním zaměřením na západní Londýn. Naopak nejvíce kapitálu má Fond zainvestováno do firmy Microsoft (7,5 mld. USD), Apple (7,2 mld. USD), Alphabet (6,7 mld. USD), Amazon (6.3 mld. USD), Nestlé (6,2 mld. USD) a konečně Royal Dutch Shell (5,9 mld. USD).

Dle odvětví vypadá diverzifikace následovně:


Geografická diverzifikace potom:
Objem kapitálu zainvestovaného v regionu Blízkého a Středního východu tvoří 2,9 mld. USD.

 

Co si z toho vzít?

 

Je třeba si uvědomit, že Fond necílí to, co většina z nás - pasivní příjem, ale jde mu spíše o celkové zhodnocení. Slepě kopírovat Fond bez znalosti metodiky výběru akcií, nákupních cen a dalších podrobností by byl holý nesmysl. Přesto se lze Fondem částečně inspirovat. Pokud se profesionální investoři rozhodli alokovat v průběhu dvaceti let větší množství kapitálu do akcií, bude to pravděpodobně dobrý nápad i pro nás. Fond také nevlastní žádné další podílové fondy, věří svému investičnímu umu a vybírá přímo konkrétní společnosti (ok, maj asi o něco málo víc kapitálu než já nebo vy, takže ohou lépe diverzifikovat, ale stejně...).

Fond se nebojí investovat i jinde než v USA či Evropě. A to je dobře. Je jen otázkou času, kdy si vytáhneme hlavy ze zadků, přestaneme poslouchat zaprděné české guru a uvědomíme si, že většina světové populace nežije na západ od nás. Geograficky se Fond jasně vyhýbá jen problémovým regionům - válkami a nepokoji zmítaném BSV a Africe. Ve zmíněných regionech se norský kapitál nachází pouze v Turecku, Izraeli, na Arabském poloostrově (mimo Jemen), v Maghrebu a Sahelu pouze v rámci Maroka a Tuniska, v Egyptě a jižněji potom v Ghaně, Nigérii, Tanzánii, Keni a JAR.

Fond je diverzifikovaný, ale nebojí se nadvážit sektor, pokud v něm vidí potenciál. V tomto případě je značně nadvážen sektor financí. Vlastně se Fond nebojí nadvážení ani v oblasti aktiv samotných a akcie zde prostě hrají prim. Za mě osobně bych se nepouštěl do dluhopisů i za cenu toho, že budu mít značně volatilní portfolio. Ale kdo ví, třeba časem změním názor.



Vzhledem k tomu, jak má fond definovaný etický přístup lze očekávat odliv kapitálu z určitých odvětví. Toho se dá využít, protože se tady opravdu nebavíme o pár milionech dolarů. Lze tím částečně vysvělit například fundamentální levnost méně morálních odvětví (tabák).

Co například uklidnilo mě je fakt, že Fond drží nemalou pozici ve společnosti Bayer, která je v USA lynčována kvůli kauze Roundup. Jsem rád, že i tak eticky striktní Fond se zatím drží faktů a nevěří vině Bayeru v této vykonstruované emoční kauze.

Závěr

 

Jsem velkým fandou Norska a jeho Fondu. Myslím, že je to skvělá ukázka toho, jak může vypadat odpovědné nakládání s kapitálem a zajištění budoucnosti státu. Můžeme to klidně sebemrskačsky porovnat s naším přístupem, například průběžným financováním starobních důchodů nebo nakládáním s veřejnými zdroji obecně. Pokud byste chtěli pokračovat v samostudiu, tak doporučuji přímo stránky Fondu. Já v něm pokračovat budu, protože mě zajímá například chování fondu během recese či poslední velké krize. Nevylučuji, že o Fondu ještě něco do budoucna sesmolím.

středa 4. prosince 2019

Nebuď chudej!


Už když jsem viděl titulek, tak jsem tušil, že se strhne v diskuzi peklo. Doporučuji navštívit diskuzní sekci webu Novinky pouze otrlým povahám. To, co tam najdete, je hluboká sonda do způsobu českého myšlení.

 Například Michal rovnou zpochybní statistiku a rozjede vlastní "palcový" výzkum:

Nevěřící Tomáš nepochopil už prostý titulek:

Jaroslav, přední odborník na monetární politiku, navrhuje řešení formou kvantitativního uvolnění:

Verča určila nové trendy ve statistické disciplíně, když začala naprosto revolučně zaměňovat pojmy průměr a medián:

Jirka s údivem zjistil, že patří do třetí poloviny obyvatel naší země:

Norbert z Blanska, jehož vychovávala od malička jeho babička - Churchill, přišel s vlastní, naprosto překvapivou demografickou studií:

Jistě, do diskuze na Novinkách nepřispívá zrovna výkvět naší společnosti. Obecně jde vypozorovat pár společných rysů těchto lidí:

1) maj dost peněz na počítač s Internetem
2) maj dost času na to, aby diskutovali na Novinkách
3) vidí za vším problém systému a nedokážou přijmout odpovědnost za své činy a životní rozhodnutí
4) neznaj rozdíl mezi mediánem a průměrem

Dovolím si jednu revoluční myšlenku:

"Když bude člověk opravdu chtít, bude se mít lépe."

Narodil jsem se a podstatnou část svého života žil v malém městě uprostřed sociálně slabšího kraje. Ve třídě na základní škole jsem patřil rozhodně k těm, kteří pocházeli z méně movitého prostředí. Základkou jsem proplul hladce, sem tam dvojka. Průsery jsem dělal, ale nikdy ne takové, aby to ovlivnilo mou budoucnost. Nejlepší výsledky jsem rozhodně neměl. Dostal jsem možnost přejít na osmileté gymnázium. Rodiče tuto volbu nechali na mně a já, než bych vstával o půl hodiny dříve, jsem volil radši starou dobrou základku přes ulici. Ti nejchytřejší tedy odešli a já zůstal mezi jednookými králem (nebo spíše oligarchou, abych nenasral nějakého spolužáka, který nedejbože čte můj blog). Už na základní škole může dojít k špatné životní volbě, která vás ovlivní na celý váš život - nenaučíte se například základy spisovného jazyka a budete psát jak Mongol, už to je strašně limitující

Následovala střední škola. Rodiče mi opět dali možnost volby a nijak se mě nepokoušeli ovlivňovat. Zvolil jsem internátní školu obecného zaměření daleko od domova. Na střední škole jsem patřil prospěchově k slabšímu průměru. Šly mi jazyky a společenské vědy. Mizerný jsem byl na matiku, fyziku či chemii. Na střední jsem byl šíleně líný a celkově škola nesplnila má očekávání. Můj přístup by se dal shrnout tak, že jsem se učil jen to, co mě bavilo a hlídal si, abych neproletěl z toho, co mě nebavilo.

Žádný z mých spolužáků snad neskončil na základní škole, všichni mají minimálně výučák. Ti s výučákem se dají rozdělit na zaměstnance, živnostníky a gasterbeitery. Na tomto případě se dá krásně ilustrovat, že vzdělanost je jen součástí mozaiky atributů, schopností a vlastností, které potřebujete k tomu, abyste měli vyšší příjem. Zaměstnanec v podstatě nepodstupuje příliš velké riziko. Nechce se po něm nic jiného, než aby se večer před prací moc neožral, ráno došel do práce a dělal to, na co ho na učňáku připravili. Živnostník už musí minimálně nastudovat zákon, zvládnout administrativu, základy účetnictví, komunikace se zákazníky, vyjednávání o ceně za svou práci a podobně. Třetí skupina se rozhodla jít s kůží na trh do Říše. Tady už to chce navíc koule a jazyk. Jistě uhodnete, kdo má jaký příjem. Startovní podmínky měli všichni stejné a charakterizoval je špatný prospěch, nezájem o výuku a neochota dalšího teoretického studia. Přesto někteří z nich vydělávají větší peníze než druzí.

Ti o něco lepší (trojkaři) šli většinou na různě zaměřené školy. Od nejhorší volby: zdrávka - opravdu nezáviděnihodná práce v rizikovém prostředí, hotelové školy - v podstatě číšnice s maturitou a průmyslovky - poměrně solidní, "mediánově" placená práce. Malý sidenote k číšnicím: V pohostinství jsou sice platy mizerné, ale když se člověk umí otáčet a příjemně vystupovat (kluk), nebo dobře vypadá (holka), dá se velmi dobře vydělat.

Taková ta elita, pokud se nerozhodla odejít již v páté třídě, přešla na gympl později. Tam potom hodně záleželo, jestli studovali dále. Ti co dále nestudovali jsou asi nejhůře placená sorta. V podstatě nemají na trhu práce nic moc co nabídnout a kdejaký bourák s výučákem, nebo odbornou maturou je strčí do kapsy. Ti co studovali dál mají většinou mzdu v závislosti na oboru. Už tehdy se vědělo, že učitel není zrovna povolání, které by bylo dobře placené. Přesto většina gympláckých středoškoláků skončila na místní univerzitě v pedagogickém oboru. Já pokračoval také dále na vysokou školu s ekonomickým zaměřením, ačkoliv jsem o ekonomii neměl vůbec žádné tušení. Jak se ukázalo, byla to poměrně dobrá volba.

Na vysoké škole je čas vystrčit hlavu ze zadku. Člověk už většinou dospěje a je schopen přemýšlet nad svým životem v delším horizontu než do příští páteční chlastačky. Výška se dá studovat s různou mírou aktivity. Buď si to tam odsedím, dostanu titul a někam mě šoupnou, nebo využiji všech těch výhod, co studium nabízí. Různé granty, mimoškolní aktivity, stipendia, zahraniční studijní pobyty... toto všechno dá člověku do života strašně moc. Sám jsem studoval jeden semestr venku a troufnu si toto rozhodnutí hodnotit jako nejlepší v životě. Otevřely se mi oči. Zjistil jsme, že možnosti jsou pro mladého člověka prakticky neomezené. Domů se vrátil jiný člověk. Věděl jsem, že nebudu dělat za pár peněz někomu blbce. Naučil jsem se velmi dobře anglicky, samostatnosti a zdravé drzosti.

Proč vám to tady cpu? Chci se pokusit dát lidem recept na to, aby nebyli chudí. Nehodnotím lidi podle příjmu ve smyslu ty máš málo - jsi debil. Vždy mě ale překvapí, že si lidé tak málo váží svého volného času, že jsou ochotni ho vyměňovat pouze za přežití. Výjimku tvoří:
  • Lidé, kteří svou práci chápou jako poslání (práce v sociálních službách)
  • Lidé, které baví jejich práce natolik, že ji jako práci nevnímají
  • Lidé, kteří pracují velmi málo (hodinová mzda je tak de facto vysoká)
Ti ale na Novinkách nepláčou. Jaký je tedy můj recept na vyšší plat?

Vzdělávejte se
Škola je často největší překážkou ve vzdělání, na druhou stranu je prostě titul ve většině případů podmínkou pro vykonávání lépe placených profesí. Pokud školy neuznáváte/nemáte na ně čas/whatever, tak si najděte kurz, kupte si učebnici, koukejte na videa, ale pracujte prostě na sobě.

Čtěte

2 x denně přečíst nějaký zpravodajský web (nejlépe dva různé). Stačí proletět zprávy z politiky, ekonomiky + vaší zájmové oblasti. Čtěte knihy. Odbornou literaturu prokládejte klasikou, aby se vám neomrzela.

Buďte zdravě drzí

Byl bych milionář, pokud bych měl dát do kasičky korunu pokaždé, když mi někdo řekl, že jsem drzý. Přísloví líná huba, holé neštěstí platí v dnešní době dvojnásob. Prostě jděte a řekněte, co chcete. Co se může stát horšího než to, že vás někdo odmítne? Chcete lepší práci? Vyšší plat? Kurz? Vaše šance se minimálně zdvojnásobí, když o tom řeknete svému šéfovi.

Asertivita
K tomuto se člověk musí dopracovat. Nechal jsem si v životě mnohokrát kálet na hlavu. Snažil jsem se zaujmout nebo vyhovět různým lidem v kolektivu vrstevníků, o kterých jsem si myslel, že potřebuji jejich přízeň. Bál jsem se, že budu sám ve svém názoru, nebo snažení. Naučte se říkat ne. Naučte se říkat nevím. Naučte se říkat prosím a děkuji tam, kde je to potřeba a jen tehdy, pokud to tak skutečně myslíte. Naučte se říkat, co se vám konkrétně nelíbí. Buďte slušní a jednejte s lidmi tak, jako byste si byli rovni, ale mějte své hranice a netolerujte nespravedlivé chování vůči vám. Naučte se přijímat kritiku a schovat své ego do krabičky pokud cítíte, že je kritika oprávněná

Mějte vždy co nabídnout
Pokud to, co umíte, umí každý člověk (nebo nedej bože robot), nebudete nikdy dobře placení. Naučte se tedy něco, co jen tak nikdo neumí. Recepční, ostraha v supermarketu, uklizečka, výčepní, zametač chodníků, stěhovák, to jsou prostě profese, které nebudou nikdy dobře placené. Šikovný zedník, co dokáže (soustavnou drezurou) zorganizovat 6x do měsíce bandu vylitých chlapů, kteří si ještě vzpomenou na to, jak se nahazuje omítka, může být dnes snadno milionářem. Umíte jazyk + cokoliv? Už jen to vám dává neuvěřitelnou výhodu. 

Pokud něco umíte, tak se za to nestyďte
Nemyslím tím, že máte dělat cvičenou opičku. Ukázat, že něco umím není na škodu. Viděl jsem desítky životopisů mých známých, které jsem revidoval a většina lidí se prostě neumí prodat. Stejně jako mi někdo vytýká drzost, tak často slyším, že jsem přehnaně sebevědomý. Ale nic takového, neexistuje. Pokud něco umím, tak to prostě umím, vím to o sobě a kdykoliv to jsem schopný dokázat.

Dbejte na svou osobní svobodu a možnost volby
Držte na uzdě své závazky. Člověk s třemi dětmi, hypotékou na obrovský dům a autem na leasing je zralý na Chocholouška ihned, jakmile se něco posere. Jakou myslíte, že má takový člověk možnost vyjednávat o svém platu? Jakou má možnost přestat pracovat, překvalifikovat se začít znova jinde? Flexibilita je v dnešní době velmi ceněna.
Už na vás čeká
Tak a teď se určitě spustí veletoč různých výmluv. "Přece nemůže být každý bohatý, někdo tu špatně placenou práci musí dělat!" Souhlas, ale proč zrovna ty? "Tys určitě nikdy nepracoval rukama a nevíš jaké to je!" Sbíral jsem kdysi borůvky a prodával je Němcům u pumpy, potom jsem také učil angličtinu. Nyní dělám v kanceláři. Fair point. A co? Moje volba, tu možnost tu má každý. "Neměl jsem takové možnosti jako ty, narodil jsem se s jedním okem, úkoly mi sežral pes, ujela mi tramvaj, když jsme to probírali, tak jsem asi zrovna chyběl, táta mě bil a jsem dyslektik." No jo, ale ty jsi výjimka, my ostatní jsme to totiž měli strašně lehké a vždy nám všechno vycházelo. Tobě prostě není pomoci. "Už jsem na to starý a mám děti, hypotéku, čtyři auta na leasing..." Máš rodinu, to není málo. Pěstuj ve svých dětech to, na co si myslíš, že je pozdě u tebe. Pozdě ale není nikdy na nic.

Tak čest práci za mediánovou mzdu!