Portfolio update

Poslední dny zrovna nesvědčily ve prospěch aktualizace mého Občasníku. Přesto jsem dnes uloupl něco málo volného času a tak aspoň poskytnu základní přehled mých nákupů v měsících listopad a prosinec.

Trhy nám lehce zvolatilnily, místo vánoční rally nastala velmi silná korekce. V žádném případě se však nelekejte a hlavně nic neprodávat! Naopak, nastal čas přikupovat. Takto silný propad pravděpodobně nereflektuje makroekonomickou realitu, ale spíše jisté monetární utažení kohoutků.

12. 11. 2018 přikoupení British American Tobacco za 34,29 EUR
12. 11. 2018 nákup International Business Machines za 122,21 USD
12. 11. 2018 přikoupení AbbVie za 88,7 USD
15. 11. 2018 nákup Newell Brands za 20, 93 USD
12. 12. 2018 přikoupení Royal Dutch Shell za 26,16 EUR
28. 12. 2018 přikoupení British American Tobacco za 28 EUR
28. 12. 2018 přikoupení Kraft Heinz za 44 USD

Své portfolio jsem rozšířil o IBM, informační moloch, který je od roku 2017 v klesajícím trendu z důvodu stagnujících zisků. Trhy reagovaly negativně na akvizici společnosti Red Hat a já se nechal zlákat bezpečnou, pětiprocentní dividendou a pozitivními vyhlídkami do budoucna. Podobně se zachovali i insideři, kteří věří v budoucí růst.

Dalším rozšíření je i tak trochu spekulace na růst společnosti Newell Brands. Nakoupil jsem na základě doporučení známého, který ve společnosti pracuje. Společnost se nachází ve fázi restrukturalizace, kterou investoři většinou špatně nesou. Cena akcie společnosti je oproti maximu v roce 2017 téměř na třetině. Přesto společnost vyplácí pěknou dividendu a světlé zítřky jsou na obzoru. Mohli jsme být svědky silných insider nákupů za ceny kolem 20 USD/akcie.

Dále jsem se naštěstí už nenechal strhnout k rozšíření již tak velké zoo-portfolia a raději jsem rozšiřoval pozice. Na své si přišla společnost British American Tobacco, která vytrvale klesá z důvodu přípravy nových zákonů regulujících trh tabákových výrobků. Konkrétně FDA (U.S. Food and Drug Administration) připravuje zákaz prodeje mentolových cigaret, které BAT přináší téměř 25 % příjmů z prodeje v USA. Šance, že zákony projdou je možná (50:50). Časový horizont takového opatření je nejméně 3 roky a věřím, že společnost stihne na tyto změny zareagovat. Navíc toto opatření rozhodně neospravedlňuje cenu, za kterou se nyní BAT prodává. Více než 8% dividenda při P/E 2 a P/B pod 1? Yes please, give me more.

Shell reagoval poklesem na propadající se ceny ropy. Cena elektrické energie a zemního plynu, do nichž Shell diverzifikuje své podnikání ovšem roste a Shell je díky redukci aktiv a provozních nákladů schopný generovat zisk i při mnohem nižších cenách. Proto jsem neváhal a nakoupil pořádný balík. Jediné, co mě teď mrzí je, že držím Shell u dvou brokerů. ADR v USD u jednoho a originální akcii za EUR u druhého.

Na své si přišla i farmaceutická AbbVie. Bohužel jsem nevychytal listopadové minimum, kdy cena klesla pod 80 USD, ale přesto jsem naznal, že po oznámení o dalším navýšení dividend o 11 % nastal čas k dalšímu nákupu.

Nejnovější a zároveň poslední nákup tohoto roku představuje Kraft Heinz. Oproti vrcholu v roce 2017 je akcie zlevněná o více než 50 %. Při dividendovém výnosu 5,7 %, P/E 15 a P/B pod 1 se jedná o krásnou cenu. Do budoucna se očekává růst zisků.

Stavební spoření - revised edition

Poznámka k revidované verzi příspěvku o stavebním spoření

 

Když jsem zhruba před dvěma lety začínal s tímto blogem, byl jsem ve sféře financí naprostým embryem. Ne že bych byl dnes zrovna český Warren Buffett, ale já i můj blog jsme udělali krok dopředu a možná i trochu stranou. Jeden z mých prvních příspěvků byl o stavebním spoření. Podobnými produkty se dnes nezabývám, chtěl jsem jen ukázat značnou nevýhodnost a díru v systému státní podpory vlastního bydlení. I po dvou letech zde pořád popisovaná díra existuje.

Při výpočtech jsem bohužel udělal několik školáckých chyb, na které jsem byl upozorněn v komentářích (za což děkuji), a proto jsem se rozhodl vrátit se k danému tématu znovu.

Úloha státu v zajištění vlastního bydlení

 

Problematikou vlastního bydlení jsem se zabýval v samostatných článcích, například zde. Stavební spoření je jedním z nástrojů, který stát používá k pobídce lidí směrem k dlouhodobému spoření peněz. Toť vše, pouze ke spoření. Zákon stále neukládá nutnost vynaložit peníze po ukončení spoření za účelem pořízení (opravy, konstrukce) vlastního bydlení. Správně bychom tedy mohli "státní program podpory vlastního bydlení" přejmenovat v tomto případě na "státní program podpory stavebních spořitelen". Proč? To si ukážeme na modelovém příkladu.

 

Podmínky produktu Stavební spořen

 

Maximální výše podpory, kterou získáte od státu za jeden kalendářní rok je 2 000 CZK (10 % z vlastního příspěvku do maximální výše 2 000 CZK). Už jenom kvůli tomuto faktu postrádá celý produkt smysl. Původním důvodem zastropování této částky byly pravděpodobně nůžky sociální nerovnosti, které by produkt více rozevřel. Lidé, kteří by si mohli dovolit dát stranou více peněz, by dostali od státu větší podporu. Ceny nemovitostí však rostou, stejně jako platy. Inflace za léta existence tohoto limitu udělala také své. Výše státní podpory by měla být z těchto důvodů přehodnocena (navýšena).

Jeden člověk může za účelem získání státní podpory uzavřít pouze jednu smlouvu stavebního spoření. Toto pravidlo je více méně v pořádku, sníží administrativní náklady. Nutnost zřídit více smluv za účelem vyšší podpory by nedávala smysl, řešením je spíše navýšení stropu státní podpory. Některé spořitelny vás budou přesvědčovat, že smluv můžete založit více. Janě, můžete, ale podpora je zastropovaná na 2000 CZK/osoba/rok.

Když se podíváte na graf výše a přečtete si znovu oba odstavce můžete z nich vyvodit podstatný závěr. Příspěvek od státu je přímo závislý na vašich vkladech pouze do částky 20 000 CZK ročně. Od částky 20 000 CZK ročně je příspěvek konstantní. Ideální by tedy (ceteris paribus) bylo, kdybychom přispívali 20 000 CZK ročně.

Pokud bych mohl dát někam na rok 20 000 CZK a měl bych zaručeno, že mi stát přidá 2 000 CZK, neváhal ani minutu. Jenže ono to jaksi nejde "dát někam na rok". Při uzavření stavebního spoření se sjedná cílová částka, kterou musí klient naspořit. Minimální doba spoření pro získání státní podpory je 6 let. Zde to začíná být trochu ošemetné. No fajn, každý rok dostanu dva litry, v čem je problém, říkáte si. Problém právě tkví v čase. Státní podpora se počítá z peněz vložených za kalendářní rok, za peníze, které fixujete z minulého období, vám žádná podpora neplyne. I kdyby plynula, tak podpora je zastropovaná částkou 2 000 CZK ročně. První rok je všechno skvělé, dal jsem 20 000 CZK, dostal jsem 2 000 CZK, krásných 10 %. Druhý rok jsem přidal 20 000 CZK, fixoval původních 20 000 CZK, ale opět jsem dostal pouze 2 000 CZK, druhý rok už je tedy "státní" úrok 5 % (průměrně za dva roky 7,5 %). A tak bychom mohli pokračovat až do dosažení cílové částky (či splnění minimální doby spoření).

Ok, nechám to tam tedy těch 6 let, holt to skousnu, dostanu nějaká ty 4 % v průměru. Jenže ono ejhle, státem podporované stavební spoření se musí realizovat přes stavební spořitelnu, která to rozhodně nebude dělat zadarmo. Jsme tedy u poplatků. 1 % z cílové částky. Abych nežral, tak jsem už viděl promo akce, kde je poplatek za uzavření smlouvy odpuštěn, nebo snížen na 0,5 % v případě online sjednání. V takové případě je zisk mnohem větší. Zopakuji to pro jistotu ještě jedno:

ZAPLATÍTE POPLATEK SPOŘITELNĚ ZA TO, ŽE U NICH BUDETE FIXOVAT 6 LET VAŠE A STÁTNÍ PRACHY JENOM PROTO, ABYSTE MOHLI ČERPAT STÁTNÍ PODPORU.

V tom spočívá celá zvrhlost tohoto produktu a proto ho můžeme v klidu nazývat "Státní program na podporu stavebních spořitelen". Řeknete si fajn, budu tedy spořit déle, poplatek zaplatím na začátku, poté se v těch letech rozpustí. Jenže delší spoření za předpokladu, že chcete dosáhnout na maximální státní podporu, znamená vyšší cílovou částku = vyšší poplatek za založení a zároveň nižší efektivitu státní podpory oproti fixované částce.

Aby toho nebylo málo, je zde ještě poplatek za vedení, v našem modelovém příkladu 324 CZK ročně. Opět jsem již viděl slevu na poplatek za vedení, pokud spoříte dítěti.

Aby se neřeklo, nabídne vám spořitelna nějaký fixní úrok. Nabídka se pohybuje od 0,5 do 1,5 %. Nutno podotknout, že pokud chcete 1,5 %, musíte opět dodržet určitá pravidla (cílová částka minimálně 300 000 CZK, maximální měsíční splátka mezi 0,5 - 0,75 % z cílové částky a podobná opatření, která opět protáhnou dobu spoření). Pro náš modelový příklad budeme počítat s 1 %. Dobrá zpráva, 1 % dostanete z celkové naspořené částky, je vám tedy jedno, jak dlouho spoříte, vyplatí se to pořád stejně, a to tak, že málo. Zde by se slušelo nabídnout minimálně úrok na úrovni inflace, pokud má stát skutečně v úmyslu podporovat bydlení.

Je nutné si uvědomit, co spořitelna s vašimi penězi udělá. Jste vázáni smlouvou, při jejím porušení následuje sankce. Důsledkem je fixace peněz po dobu 6 let. Pokud vám spořitelna nabídne 1% úrok, tak vám prakticky plive do tváře, protože 1% úrok dostanete i na debilním spořáku, který nabízí 100% likviditu. De facto může spořitelna vaše peníze vzít a vrazit je do jiného konzervativního produktu, který nabízí zhodnocení vyšší než 1 % a rozdíl si ponechat. Takže nejen že jste nuceni platit debilní poplatek z cílové částky a poplatek za vedení, ale spořitelna na vás vydělá i kapitálově.

 

Modelový příklad

 

Ukažme si tedy na reálném příkladu výpočet výhodnosti tohoto produktu. Abychom maximalizovali výnos, budeme chtít maximální státní podporu, nejkratší možnou dobu spoření (nejnižší cílovou částku), nejnižší poplatky a nejvyšší úrok.

Pokud jste v situaci jako já, kdy nemáte žádné dítě, na které byste spoření založili, není vám pod 26 let (v současnosti jsou na trhu produkty mírně zvýhodňující mladé), tak vám nezbude nic jiného, než se smířit se standardními podmínkami.

Minimální doba spoření: 6 let
Poplatek z cílové částky: 1 %
Zhodnocení: 1 %
Poplatek za vedení: 320 CZK ročně

Logicky potřebujete pro maximální státní podporu napumpovat do stavebka 20k ročně. Měsíční splátku tedy nastavíme tak, aby byla jednou dvanáctinou z 20 000, což vychází na 1 666 CZK. Je nutné počítat ještě s poplatkem za vedení účtu a poplatkem z cílové částky. Pokud vás pojišťovna nebude limitovat žádnou "povinnou minimální cílovou částkou", můžete směle přejít k výpočtu.

Moje vklady + státní příspěvky + úroky - daně - poplatek z cílové částky - poplatky za vedení = cílová částka

Zjednodušeně:

Vklady + státní příspěvky + čistý úrok - poplatky = cílová částka

Za námi stanovených podmínek vychází zhruba na 130 000 CZK. Pokud vám to podmínky spořitelny dovolí, stanovte částku takto. Většina si klade za podmínku minimálně 150 000 CZK, což nám opět snižuje výnos. Průměrný čistý výnos při cílové částce 130 000 CZK je při výše stanovených podmínkách zhruba 3,19 %. Při cílové částce 150 000 CZK potom 2,79 %, což už je mnohem méně výhodné.

Co můžete udělat pro maximální využití potenciálu tohoto produktu je, že si seženete nějakého usoplance, na kterého stavebko napíšete a spořitelna vám možná odpustí poplatek. Problém je, že většina usoplanců už na sebe nějaké stavebko má a upíchnout si vlastní dítě kvůli odpuštění poplatku u stavebního spoření se nevyplatí (výpočet by byl složitý, prostě mi věřte). Pokud jste youngster, tak vám spořitelny také ledacos na poplatku uleví. My starší 21 (popřípadě 26) let máme smůlu.

Občas se ke konci roku objeví promo akce stavebních spořitelen. Marketing v tomto smyslu funguje, začnou na vás ze všech stran řvát, že máte poslední šanci urvat státní podporu, když to stavebko založíte hnedka teďka a narvete tam rychle 20 000 CZK. To je vaše šance zaútočit. Při odpuštění poplatku se s výnosem můžete dostat až na krásných 4,3 %. To už je úrok, nad kterým se dá uvažovat. Sem tam nabízí pojišťovny i slevu, pokud se stavebko založí online. Je však třeba pozorně číst všechny podmínky, abyste se nepřipravili o procenta výnosu.

 

Úvěr ze stavebního spoření

 

Michale, ty si ten produkt vůbec nepochopil, to je o tom, že si potom z něho vezmeš úvěr. Jasný, ale za jakých podmínek? V době kdy úrok na hypotékách spadl pod 2 %, nabízely stavební spořitelny úvěry s úrokem od 3,5 %. Dnes se výjimečně dostaneme ke 3 %. Podmínky jsou stále lepší, než u klasického spotřebáku, ale peníze musí být vynaloženy na bydlení a ne k jiným účelům. Úvěr ze stavebka si tak dokážu představit jako doplněk k hypotéce, kdy potřebujete 20 % hodnoty nemovitosti doplnit z jiného zdroje.

Na co si dát bacha

 

Stavební spořitelny na svých stránkách rádi uvádí, kolik vám to celé hodí v procentech. Toto číslo je zpravidla uváděno bez odečtení poplatků a zdanění. Neberte ho tedy jako směrodatné, zasedněte k excelu a udělejte si vlastní výpočet. Pokud chcete stavebko skutečně jako efektivní nástroj zhodnocení peněz a neplánujete si z něj brát žádné úvěry, stanovte cílovou částku na nutné minimum (130 000 - 140 000 CZK, dle podmínek spořitelny). Nenechte se zaměstnancem spořitelny či finančním poradcem tlačit do žádných kravin. Finanční poradce i stavební spořitelna maximalizuje zisk, zisk jim plyne z poplatku, který zaplatíte jako procento z cílové částky, proto vás budou šroubovat k co nejvyšším částkám. Neměňte smlouvu, často je to spojeno s poplatky.

 

Jak to udělat lépe?

 

Vynechat ze systému stavební spořitelny, nebo regulovat poplatek z cílové částky. Já tomu rozumím, spořitelna má administrativní a provozní náklady na každého klienta, ale na druhou stranu má k dispozici můj cash a může si s ním 6 let dělat co chce. Pokud chcete, klidně se mi ozvěte, za 1 % úrok si od vás naberu peněz, kolik hrdlo ráčí a za 6 let vám je tuze rád vrátím zhodnocené. Pokud by se ze systému vynechala spořitelna, peníze by se vložily třeba do "státního fondu podpory bydlení" a zhodnocovat by se mohly vydáním státních dluhopisů se splatností právě těch 6 let a garantovaným  výnosem na úrovni inflace. Limit státní podpory by se mohl navyšovat například za každý další rok spoření. Peníze by musely být povinně využity na pořízení či rekontrukci vlastního bydlení a ne že si za ně mohou lidé koupit po 6 letech cestu kolem světa v Goldfingers na Václaváku. Pokud by peníze nebyly využity k určeným účelům, přišel by klient o státní podporu a úroky z ní. Po skončení spoření by stát poskytl půjčku na bydlení, která by představovala třeba dvojnásobek naspořené částky. Úrok by byl na úrovni průměru hypotečních sazeb. Daň z úroku by byla klientovi po celou dobu odpuštěna, protože danit něco, co zároveň stát podporuje je čirý nesmysl.

Toto by byly podmínky, které by dávaly smysl a skutečně lidi motivovaly ke spoření na vlastní bydlení.

Nákup_12.10.2018_Bayer AG

Ať žijí farmaceutičtí giganti, tentokrát němečtí, kdysi národně socialističtí s historií temnou jako tři černoši v tunelu!

Nákupní cena: 78,41 €
 

Logo společnosti Bayer

"Stručná" historie společnosti a zajímavosti

 

Píše se rok 1863 a Friedrich Bayer se svým kolegou Johannem Friedrichem Weskottem zakládají v městečku Barmen společnost Bayer AG. Syn zakladatele, chemik stejného jména, Friedrich Bayer firmu rozšiřuje o chemickou produkci a vzniká tak Farbenfabriken vorm. Friedr. Bayern & Co. Hlavním produktem této společnosti je v tu dobu kyselina acetylsalicylová. Tedy lidově se tomu říká Aspirin. Společnost pro svůj produkt získala celosvětový patent a prakticky se tak stala monopolním výrobcem účinného léku. Po První světové válce však část aktiv padla do rukou spojencům a Bayer tak přišel o své výsadní tržní postavení. USA, Velká Británie a Francie přestali uznávat patent Bayeru na Aspirin, přesto je dodnes platný ve více než 80 zemích.

Od roku 1898 do roku 1910 prorazil Bayer s dalším trhákem. Jednalo se o "nenávykovou" náhradu za morfin, diacetylmorphine. Vaše nezbedné děti možná za školou užívají tuto látku, ale s nejvyšší pravděpodobností jí říkají heroin. V tu dobu byl heroin prodáván jako lék na potlačení kašle při zápalu plic či tuberkulóze. O značku heroin přišel Bayer opět po první světové válce.

Dalším předprvoválečným úspěchem společnosti je Fenobarbital. Lék proti epilepsii, který společnost Bayer patentovala v roce 1903 a dodnes je na seznamu nejdůležitějších léků Světové zdravotnické organizace (WHO Essential Medicine List, EML).

V období první světové války si vítězné mocnosti rozdělily aktiva firmy Bayer. Většina patentů putovala do USA a Kanady. Tento postup byl aplikován na většinu německého průmyslu a způsobil společně s nesmyslně velkými válečnými reparacemi hospodářskou krizi v Německu, která vedla k vzestupu extremistických stran a de fakto pomohla k rozpoutání Druhé světové války. Ale to trochu předbíhám. V době války se společnosti podařilo patentovat antiparazitický lék Suramin, který je opět na seznamu WHO EML. 

V roce 1925 se stalo něco nevídaného. Společnost Bayer, BASF, Hoechst, Agfa, Chemische Fabrik Griesheim-Elektron a Chemische Fabrik vorm. Weiler Ter Meer se spojily v Interessen‐Gemeinschaft Farbenindustrie AG, jinak taky známou jako IG Farben. Společnost IG Farben se tak stala největší světovou chemickou a farmaceutickou společností a největší společností Evropy vůbec s tržní kapitalizací 1,4 miliardy Říšských marek, zaměstnávající více než 100 000 lidí. Velká spousta vědců IG Farben byla oceněna Nobelovou cenou a přínos této společnosti světovému zdravotnictví byl obrovský. Proč se v názvu společnosti objevuje slovo Farber (barva), říkáte si? V té době 90 % světové produkce barev vznikalo právě pod taktovkou těchto šesti společností.

Nejvýznamněší společnosti v rámci IG Farben Zdroj: http://ahrp.org

V té době už se Německem pomalu šířila idea národního socialismu. Společnost byla vlastnickou strukturou politicky heterogenní. Ovládali ji levicově i pravicově smýšlející lidé. Němci i Židé. Před rokem 1933 nebyl ani jeden člen managementu IG Farben u NSDAP (Hitlerova nacistická strana) a třetina dozorčí rady byla židovského původu. Na konci roku 1933 však již byla IG Farben hlavním sponzorem nacistické volební kampaně. Během třicátých let pak museli opustit společnost všichni pracovníci židovského původu.

Během války se společnost nechvalně proslavila zejména vynálezem nervově paralytické látky Sarin a masovou produkcí plynu Cyklon B, jenž se používal k vraždění Židů v plynových komorách. Společnost IG Farben byla skutečně hnacím motorem nacismu. Joseph Borkin, právník amerického ministerstva spravedlnosti popsal společnost následovně: 

"Without I.G.'s immense productive facilities, its far-reaching research, varied technical expertise and overall concentration of economic power, Germany would not have been in a position to start its aggressive war in September 1939."

Pravděpodobně propagandistický plakát s logem IG Farben Zdroj: https://www.quora.com/

Židé z koncentračních táborů byli zneužíváni jako otrocká pracovní síla tohoto koncernu. IG Farben tvořila během válečných let čistý zisk ve výši 500 000 000 Říšských marek a zaměstnávala přes 330 000 lidí. Mimo svůj klasický obchodní záběr vyráběla společnost i syntetické palivo a výbušniny pro Wehrmacht. Koncentrační tábory prodávaly firmě IG Farben vězně na lékařské experimenty.

Před koncem války zničil koncern většinu důkazů o své činnosti. Podruhé v historii se USA zasloužily o rozvrat této společnosti, tentokrát částečně právem. Spojenci obsadili všechna výrobní zařízení a po ustanovení okupačních zón se rozdělila v roce 1951 společnost IG Farben na původních šest firem a tak znova vznikla i společnost Farbenfabriken Bayer, která se v roce 1971 přejmenovala na Bayer AG. Fritz ter Meer, válečný ředitel IG Farben a člen Nacistické strany, který byl odsouzen za válečné zločiny, byl propuštěn v roce 1950 a stal se členem dozorčí rady Bayeru. 

Poválečná historie Bayeru již není tak spektakulární, ovšem ekonomicky stále zajímavá. V roce 1953 představil Bayer první psychofarmakum chlorpromazine, v šedesátých letech potom kontroverzní těhotenský test Primodos (později stažen z prodeje kvůli negativním vedlejším účinkům),

Druhá polovina dvacátého století se také nesla v duchu akvizic. V roce 1978 společnost koupila americkou firmu Miles Laboratories a Miles Canada, později Cutter Laboratories, Tradice nákupů amerických společností pokračuje i dnes. V roce 2016 zahájil Bayer AG akvizici americké společnosti Monsato, gigantu v obchodu s hnojivy a pesticidy. Zde ovšem začala třetí světová farmaceutická válka. Jen pár měsíců po akvizici se totiž objevily první žaloby na společnost Monsato, potažmo Bayer A.G. Náhoda, říkáte si?

Celkový počet žalob na společnost se vyšplhal na neuvěřitelné číslo 8 000. Přední výrobek společnosti Monsato s obchodním názvem Roundup, určený k likvidaci trávy, má údajně způsobovat rakovinu, tedy spíše jeho glyfosfátová složka. První před soudem stanul Bayer proti afroamerickému školníkovi jménem Dewayne Johnson. Ten chce po společnosti neuvěřitelných 289 000 000 USD.

'We are sympathetic to Mr. Johnson and his family," Partridge said. But he added that the court decision "does not change the fact that more than 800 scientific studies and reviews . . . support the fact that glyphosate does not cause cancer, and did not cause Mr Johnson's cancer."

Ve druhém slyšení došlo ke snížení částky, která by měla být vyplacena na 39 000 000 USD. I při této "nižší" částce, by však mohlo dojít k tomu, že bude případ považován za precedentní. Pokud by podobně skončilo všech 8 000 žalob, bylo by to pro Bayer likvidační. Vědecké důkazy doposud stojí za společností. Asi si teď pokládáte stejné otázky jako já. Je to Bayer, kdo rozhoduje o povolení prodávat chemické výrobky? Nejsou náhodou výrobky testovány a nerozhoduje o jejich volném prodeji jiný úřad? Proč došlo k propuknutí rakoviny u 8 000 lidí právě po akvizici Monsata ze strany Bayeru, když měl výrobek dlouholetou historii bezpečného používání po celém světě? Jak školník dokáže, že používal výrobek předepsaným způsobem za využití ochranných pomůcek? Dovolil by si farmaceutický gigant prodávat nebezpečný výrobek, kdyby věděl o možných rizicích? Není to celé jenom další spiknutí proti jinak úspěšné společnosti?

Já jsem pragmatik, věřím ve vědecké důkazy spíše než na emoce muže, jenž nemá co ztratit a tak se rozhodl zažalovat společnost kvůli jejímu výrobku. A těch zbylých 8 000 případů? Byl jsem za 2,5 roku, co nakupuji akcie, svědkem nejméně 10 hromadných žalob, které nebyly ani za mák úspěšné. Proto jsem se rozhodl toto riziko podstoupit a vstoupit do pozice.

Sféra podnikání

 

Společnost Bayer AG podniká ve čtyřech segmentech: 

• farmaceutika - léky na předpis se zaměřením na nemoci srdce, speciální terapie se zaměřením na onkologii, hematologii a optalmologii, radiologie se zaměřením na kontrastní zobrazovací diagnostické nástroje.
• consumer health -  léky bez předpisu se zaměřením na dermatologii, výživu, analgetika, trávení, antialergika, kašel a nastydnutí, péči o chodidla, ochranu před slunečním zářením a prevenci kardiovaskulárních chorob.
• osiva - šlechtění vysoce plodných osiv, pesticidní a herbicidní ochrana plodin, udržitelné zemědělství
• léky pro zvířata - chovná zvířata i domácí mazlíčci

 

Podíl segmentů na zisku společnosti Bayer, zdroj: vlastní tvorba na základně výkazu Bayeru z roku 2017

Jak můžete vyčíst z grafu, největší podíl na ziscích společnosti má farmaceutický segment. Společnost Bayer působí díky akvizicím globálně. 
 

Fundamentální analýza

 

Události popsané výše se samozřejmě projevily na ceně akcií společnosti Bayer (v závorce vždy pětiletý průměr). V současnosti můžete koupit Bayer s P/E 15,8 (23,58), P/B 1,23 (3,61), P/S 1,55 (2,07) a P/FCF 9,34. Tržní kapitalizace činí 61 miliard EUR. Celkový dluh společnosti činí 51 miliard USD. Více k hospodaření společnosti povím po dalším nákupu.

5 letý graf ceny akcie společnosti Bayer, zdroj: comdirect.de

 

Dividenda

 

Dividendový výnos (počítaný z poslední dividendy 2,8 EUR) je 4,55 %. Při analýze vyplácení/navyšování dividendy jsem narazil na odlišné údaje z různých zdrojů. Dle informací přímo na stránkách Bayer, společnost vyplácí a pravidelně navyšuje dividendu od roku 2003. Historie vyplácení ovšem sahá až do roku 1953, což už je solidní důkaz toho, že je společnost schopna ustát krizi.

Vývoj vyplácené dividendy společností Bayer od krize v letech 2008 - 2009, zdroj: investor.bayer.de

Bystřejší si jistě všimli, že píšu příspěvek o nákupu se značným zpožděním a už se vstupní cenou solidně hučím. Proto je pravěpodobné, že si v prosinci nadělím další várku pharma - dárečků a dočkáte se i analýzy možných dopadů žalob na společnost.

Nákup_12.10.2018_Telefonica

V rámci rozšiřování evropského defenzivního portfolia jsem učinil dva nové nákupy. Prvním byl španělský komunikační gigant, kterého trh mlátí hlava nehlava od poloviny roku 2011. Je třeba podotknout, že částečně oprávněně.

Nákupní cena: 7,04 €

Historie společnosti a zajímavosti

Společnost byla založena roku 1924 v Madridu pod názvem Compania Telefonica Nacional de Espana. Až do roku 1997 si užívala prakticky monopolní postavení na trhu. Po liberalizaci telekomunikačního sektoru si stále zachovala dominantní postavení na domácím trhu.

Mezi pět hlavních akcionářů patří mimo jiné i Banco Bilbao, druhá největší španělská banka, kterou mám ve svém portfoliu. Dále drží významnou pozici americká investiční společnost Blackrock, francouzská bankovní skupiny Societe Generale, španělská bankovní skupina CaixaBank a norská banka Norges Bank.

Sféra podnikání

Jak již název napovídá, zajišťuje Telefonica telekomunikační služby a to jak drátové, tak bezdrátové. Nabízí také kompletní komunikační řešení pro firmy. Geograficky je Telefonica exponována hlavně v Evropě a Latinské Americe. Je jedničkou ve Španělsku, třetím největším operátorem v Německu a je silným hráčem v mnoha dalších evropských zemích.  V Latinské Americe se těší zdaleka dominantnějšímu postavení. Je jedničkou v Peru, Venezueli, Brazílii a Chile a dvojkou v Mexiku. V ostatních menších zemích střední a jižní Ameriky zaujímá také významnou pozici na trhu.

Zajímavý je i společný business s firmou China Unicom, se kterou nabízí "globální" SIM kartu, což je jistě revoluční myšlenka vzhledem k zrychlující se propojenosti světa.

Španělská Telefonica vlasnila od roku 2005 do roku 2013 podíl v Českém Telecomu, který ovšem poté ovládla investiční skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera.

Od roku 2013 uskutečnila společnost celkem 10 akvizic menších telekomunikačních firem. 

Prodeje společnosti Telefonica dle jejich geografického původu za rok 2017, zdroj: Telefonica.com

Fundamentální analýza

 

Prodeje společnosti od roku 2013 spíše stagnují. Čistý zisk od roku 2013 klesal, dno nastalo v roce 2016, od té doby roste. Společnost je celkem silně zadlužená, ovšem daří se jí dluh snižovat. Dlouhodobý dluh je 46 miliard USD. U takto velkých společností s monopolním postavením není velký dluh nic výjimečného. Všechny výše uvedené skutečnosti lze také odůvodnit množstvím akvizic.

Společnost je dle mého názoru podceněná. Ve sloupečku Current vidíte současnou hodnotu dané metriky. Hned vedle zprava potom pětiletý průměr. Všechny metriky jsou ze sloupce Current jsou nižší než pětiletý průměr a zároveň jejich výše indikuje podhodnocení. Jediným rizikem do budoucna tedy zůstává zadlužení společnosti. 

Ocenění společnosti Telefonica, zdroj: Morningstar.com

O tom, jak byla Telefonica bitá trhem se můžete přesvědčit z následujícího grafu:

Vývoj ceny akcie společnosti Telefonica, zdroj: finviz.com

Společnost se prakticky nachází na svém historickém minimu. Odhady růstu zisku jsou velmi pozitivní a pokud se je společnosti podaří naplnit, bude se moci investor pravděpodobně těšit z růstu tržní ceny i dividendy. Letos je odhad růstu EPS (zisk na akcii) 34 %, příští rok 15 % a průměrně by měl růst EPS následujících 5 let o 52 %. Rizikem jsou rostoucí úrokové sazby a měnové riziko z operací v Jižní Americe, která zrovna neoplývá politickou stabilitou (Venezuela, Brazílie).

Dividenda

 

Telefonica je  hlediska vyplácení značně chaotická (asi jako všechno ve Španělsku). Určitě nikdy nebude patřit do elitního klubu dividendových aristokratů. Na druhou stranu nijak se tím netají a na svých stránkách jasně uvádí, že dividenda není prioritou a její výše bude ovlivňována aktuálním finančním zdravím a akvizičními záměry společnosti. Přesto nabízí Telefonica pěkný yield ve výši 6 % (španělská daň z dividend je 20 %, čili čistý yield 4,8 %). Dividenda je vyplácena semestrálně, současně ve výši 2 x 0,20 EUR. Kdo nakoupí teď stihne ještě vánoční dividendu!

Obhajoba defenzivních titulů aneb jak chápat tento pojem

Tento příspěvek můžete chápat jako reakci na článek "Defenzivní propadák", který byl zveřejněný společností Patria Finance (doporučuji přečíst první). Nerad bych sklouznul k přímé kritice článku, protože investování je jako prostitutka, můžete jí souložit ze všech stran. Mám však na celou věc trochu jiný názor.

Co je to to hospodářský/ekonomický cyklus?

 

Ekonomický cyklus, zdroj: economicshelp.org

Velmi zjednodušeně řečeno se výkonnost ekonomiky měří pomocí veličiny hrubý domácí produkt (HDP = GDP = gross domestic product). Podle toho, jestli GDP klesá, nebo roste můžeme určit, v jaké fázi cyklu se ekonomika právě nachází. V současné době GDP roste téměř všude na světě. "Téměř" píši z toho důvodu, že existují země zmítané konflikty či nestabilní domácí politickou situací, kde se obecně hospodářství příliš nedaří (Jemen,  Venezuela). Dle mého skromného názoru se nacházíme v pozdní fázi ekonomického růstu. Tato pozdní fáze však může ještě nějaký ten rok trvat, přece jen se světová ekonomika vzpamatovávala z největší krize za posledních 80 let (2008 - 2009). Navíc USA, státy Eurozóny a Japonsko podpořily ekonomiku uvolněnou monetární politikou (nízký úrok, levný kapitál). V USA již FED začal utahovat kohoutky, naposledy zvýšil úrokovou sazbu 26. září 2018 (následovala kritika ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa, který údajnému "příliš rychlému" zvyšování úrokových sazeb přisoudil vinu za korekci z 10. října 2018). 

Odhady růstu HDP pro rok 2018, zdroj: fxexplained.co.uk

Odhady růstu HDP pro rok 2018, zdroj: economist.com

Blížící se vrchol výkonu světové ekonomiky naznačují i statistiky nezaměstnanosti, které v některých zemích lámou rekordy. Například ČR má míru nezaměstnanosti zhruba na 3,0 %, což se dá označit za přirozenou míru nezaměstnanosti vzhledem k tomu, že chybí obsadit 316 000 pracovních míst).  V USA se pohybuje míra nezaměstnanosti okolo 4 %, v Německu 3,5 %. Nízká nezaměstnanost, nebo dokonce chybějící pracovní síla tlačí na růst inflace a může značit vrcholící fázi ekonomického cyklu.

Co je to defenzivní titul? 

Zboží (vždy mám na mysli i služby) produkované společnostmi má pro různé lidi různý význam. Ekonomická teorie je dělí dle potřeby na podřadné, nezbytné a luxusní. Spotřeba podřadného zboží je nepřímo závislá na příjmu domácností (čím víc peněz mám, tím méně si kupuji oblečení ze sekáče). Spotřeba luxusního zboží je naopak přímo závislá na příjmu domácností (čím více vydělávám, tím více si koupím debilních telefonů od Applu s "odladěným softwarem"). Zbývá zboží nezbytné a to je z hlediska korelace k příjmům domácností indiferentní (když jsem chudej, tak utratím stejně peněz za léky, elektřinu, jídlo a paušál na telefon, protože bych bez toho pravděpodobně zemřel). Dále lze zboží rozdělit na zboží krátkodobé a dlouhodobé spotřeby. Zjednodušeně jde o to, jestli si něco koupíme čtyřikrát za život (auto) nebo každý den (elektřina). Opět z toho nevyplývá nic jiného, než relativní závislost spotřebitele na zboží. Jako defenzivní tituly jsou tedy vnímány společnosti, které na hospodářské cykly reagují méně, než tituly nedefenzivní. Z logiky věci vyplývá, že defenzivní tituly budou společnosti, které vyrábějí nezbytné zboží krátkodobé spotřeby. U těchto společností během nepříznivé fáze ekonomického cyklu nedojde k takovému snížení zisku, jako u nedefenzivních titulů.

Co je to propad trhu?

Souvislosti mezi ekonomickým výkonem společnosti a její cenou na burze se věnuji například zde. Pokud dojde ke korekci na trhu, neexistuje žádná garance toho, že proti ní budou defenzivní tituly odolnější, než jiné. Vnitřní hodnota společnosti se liší od její hodnoty tržní, jinak bychom tu neměli předražené společnosti v několikaleté ztrátě (Tesla), nebo úspěšné podniky ve slevě (British American Tobacco). Kdyby tomu tak nebylo, tak nemusí existovat stránky jako Patria Finance, nebo Finanční negramota a brokeři by pošli hlady. Autor původního článku hledá souvislost někde, kde ji osobně nevidím. Korekce v únoru tohoto roku a nedávný propad trhu z 10. října nedokazují v tomto smyslu absolutně nic. Proč k nim došlo se můžeme jenom domýšlet. Reálný makroekonomický základ tyto propady nemají, žádná krize ani recese zatím nenastává. Jedná se o pouhou reakci trhu, negativní sentiment. Pokud bychom se měli bavit o dlouhodobém tržním poklesu, který byl k vidění naposledy v letech 2008 - 2009, tak ani zde nebyly mnohé defenzivní tituly ušetřeny propadu cen. Defenzivní titul je defenzivní z  hlediska stability zisků společnosti a ne odolnosti proti sentimentu trhu. Už vůbec ne sentimentu krátkodobému v podobě týdenních korekcí.

Nesoulad v cyklech

 

Kromě velkých makroekonomických cyklů zde máme i cykly sektorové, které nejsou vždy v souladu. Například ropná krize, která vrcholila v roce 2016. Nebo cyklus cen elektrické energie, který za poslední léta snižoval zisky elektrárenských společností. I tyto menší sektorové cykly mají vliv na cenu akcií a zisk firem bez ohledu na zrovna probíhající makroekonomický cyklus. 

Můj přístup

 

Osobně neočekávám, že bude moje portfolio nikterak ušetřeno v poklesu jeho hodnoty. Na případnou krizi či recesi se připravuji tak, že kapitál investuji do společností s velkou tržní kapitalizací, udržitelným business modelem, prodávajících nezbytné zboží krátkodobé spotřeby. Mezi ně patří utility (Iberdrola, National Grid), telekomunikace (AT&T, Telefonica), žrádlo & chlast (Kraft Heinz, Anheuser - Bud, General Mills), hygiena (Procter & Gamble), zdraví (Pfizer, AbbVie, Bayer) a nezdraví (Altria, British American Tobacco). Dalo by se tedy shrnout, že investuji do defenzivních titulů. Ovšem ne z důvodu ochrany hodnoty portfolia před drobnou korekcí, nýbrž z důvodu udržitelného zisku a bezpečné výplaty dividend i v době nepříznivé ekonomické situace. Vybírám také firmy levné, ve výprodeji, protože jestli něco někdy bylo stoprocentně dokázané, tak fakt, že vyklesané firmy s férovým oceněním P/B, P/E, P/S, P/C nereagovaly agregátně na propad akciového trhu tak prudce. Akcie kterých firem vykázaly největší propad dne 10. října 2018? Byly to zejména předražené společnosti napříč sektory. Namátkou třeba Netflix (služby, - 8,38 %), NVIDIA (technologie, - 7,48 %), Intuit (software, - 7,35).

Závěr

 

V článku mi ještě nejde do hlavy, co autor myslel tím, že "komunikační služby jsou sektorem novým, u kterého se z části čeká, co se z něj vyklube". Myslím, že by hrdinní zaměstnanci AT&T, kteří natahovali po divokém západě telegrafní dráty a kolem uší jim létaly indiánské šípy, nesouhlasili s tím, že je telekomunikační business něčím novým. Když se podívám na telekomunikační obry jako Vodafone, Telefonica, Verizon a Deutsche Telecom, tak mi nepřijde, že by nabízely zrovna nízký dividendový výnos.  Jak jsem již avizoval, na investování má spousta lidí spoustu názorů. Nelze říct, že by byl některý lepší, než jiný. Já nepíšu pro Patria Finance za honorář, tak reaguji alespoň zde svým amatérským pohledem na věc.

Přikoupení_11.10.2018_British American Tobacco

Dnes jsem rozšířil svou expozici v sektoru consumer defensive a přikoupil lídra v oboru tabákových výrobců. Do sbírky mi chybí už jen Philip Morris, ale akcie nejsou Pokémoni, nemusíte je nasbírat všechny.

Nákupní cena: 39,47 €
Průměrná cena: 41,97 €

V pololetním výkazu společnosti se můžeme dočíst, že oproti minulému období EPS kleslo o 3,4 %. Společnost pokles EPS vysvětluje náklady vzniklými akvizicí Reynolds American. Od vydání výkazu spadla akcie o více než 20 % a nabízí tak nevídanou příležitost k nákupu. Růst zisku se v příštím letech očekává spíše slabší, v průměru kolem 5 %. Prodeje se zvýšili o více než 56 % a adjusted EPS vzrostlo o 10 %. Současný yield se pohybuje kolem lákavých 6 %.

Výhledově může společnost oslabit jakákoliv forma BREXITu, přičemž tvrdý BREXIT by měl pravděpodobně silnější negativní dopad. Tabákový průmysl ohrožují hlavně americké zdravotnické instituce, které tlačí na tabákovou lobby skrze regulaci obsahu návykové látky. Každá další podobná zpráva tlačí cenu akcie směrem na jih. Přesto považuji společnost za dobrou investici a budu v následujících měsících při poklesu přikupovat.

Kouření může zabíjet, nebo vám vydělat na důchod!

Přikoupení_20.9.2018_AT&T

Protože považuji AT&T za stabilní a anticyklickou akcii, přidal jsem ještě jednu várku, než rostoucí trend vynese společnost zpět do výšin. V podstatě se dá sektor komunikací považovat za jakousi utilitu, protože splňuje kritéria tohoto sektoru. Často má mono či oligopolní postavení, poskytuje pravidelné služby, které se od sebe kvalitativně příliš neliší, konkurence má ztížený vstup do odvětví atp.

Nákupní cena: 33,33 $

Průměrná cena: 34,43 $

Pokud přidám dividendový výnos, dostal jsem se s akcií konečně do zeleného teritoria. Ne že by na tom příliš záleželo, ale je to příjemný pocit. Očekávám, že akcie prorazí 5 měsíční strop na úrovni 34,5 USD a pohne se dále na sever, zvlášť pokud se brzy projeví zisky z akvizice Time Warner.

Ředitelství AT&T - Whiteacre Tower v Dallasu (Texas), zdroj: hqcorporateoffice.com

Příkoupení_12.9.2018_Iberdrola

Společně s rozšířením portfolia defenzivní spotřeby jsem přikoupil i balík utilit. Tentokrát vyšla řada na třetí nákup španělského elektrárenského gigantu. Cena šla od minulého nákupu opět dolů a tak si Iberdrola přímo říkala o přizobnutí.

Nákupní cena: 6,24 €
Průměrná cena: 6,43 €

Iberdrola zvýšila zisk za první pololetí roku 2018 o 27 % v porovnání s předchozím pololetím. Iberdrola provozuje (nebo se velkou mírou podílí na provozu) celkem 5 jaderných elektráren a 2 tepelné elektrárny na území Španělska. Všechna ostatní energie produkovaná společností Iberdrola patří do sféry obnovitelných zdrojů. Tato skutečnost je v první řadě chválihodná, Iberdrola se nepodílí na zasviňování naší planety a v druhé řadě velmi chytrá. Využítí obnovitelných zdrojů je sice typické počáteční kapitálovou náročností, ale z dlouhodobého hlediska je v návratnosti jasným favoritem v porovnání s méně zeleným řešením v podobě spalování uhlí.

Graf ekologické odpovědnosti, zdroj: climateprotection.org

Přikoupení_12.9.2018_Anheuser-Busch Inbev

Protože šla cena mého nově pořízeného pivovaru strmě dolů neváhal jsem a přikoupil další porci.

Nákupní cena: 75,47 €

Průměrná cena: 78,25 €

Co je zajímavé na této společnosti? Například její vlastnická struktura. 54 % akcií tohoto podniku drží takzvaní "insiders", čili lidé, kteří v podniku pracují, nebo s ním mají co do činění. 28,6 % společnosti je ve vlastnictví tří belgických rodin Vandamme, de Mévius, a de Spoelbergh. Brazilští milionáři Jorge Paulo Lemann, Carlos Alberto Sicupira a Marcel Telles potom vlastní 22,7 % skrze investiční společnost 3G Capital. Slavný český investor, který provozuje tento blog vlastní 00000,158 %. Mám ještě co dohánět, snad si dám jednou v Bruselu jedno chlazené s dcerkou z rodiny Vandamme :-)

Jaké značky například spadají pod Anheuser-Busch Inbev? Z těch nejznámějších to budou asi Budweiser, Corona, Stella Artois, Beck's a Hoegaarden. Těch méně známých, lokálních značek jsou desítky.

Pivní značky patřící pod Anheuser-Busch Inbev

Nákup_15.8.2018_Anheuser-Busch Inbev

Za peníze utržené z prodeje Infosysu jsem se rozhodl rozšířit svou evropskou část portfolia o belgický pivovarnický gigant.

Nákupní cena: 86,19 €

Průměrná cena: 86,19 €

Logo společnosti Anheuser-Busch Inbev

Jak jsem předeslal, zaměřuji se v této fázi hospodářského cyklu na defenzivní tituly. Chlastalo se, chlastá se a chlastat se bude. Proto mě zaujala trhem šikanovaná společnost Anheuser-Busch Inbev. Pod tímto škaredým názvem se ukrývá největší pivovarnický koncern světa. Dlouhý název napovídá, že cesta k jeho zformování nebyla přímočará, ale spíše poznamenána různými akvizicemi konkurenčních společností.

Samotné kořeny tohoto koncernu sahají až do roku 1366, kam se datuje založení belgické společnosti Artois (Den Hoorn). Ta se až v roce 1987 spojila s dalším belgickým pivovarem společností Piedoeuf  a vznikla belgická Interbrew, ta v roce 1995 připojila kanadskou  Labatt Brewing Company a německý Beck's.

Další větví dnešního koncernu byl AmBev (Companhia de Bebidas das Americas). To už jsme se z tradiční pivovarnické Evropy přesunuli do Brazílie. AmBev vznikl roku 1999 fúzí společnosti Antarctica (1880) a Brahma (1886).

Americkou větví je společnost Anheuser-Busch, která byla založena roku 1852 v americkém Missouri. 

Nakonec nelze zapomenout na SABMiller se sídlem v Londýně, který byl původně založen v Jihoafrické republice. Pro lepší názornost přikládám obrázek:

Historie společnosti Anheuser-Busch Inbev, zdroj: wikipedia

Nákupy konkurenčních společností jdou většinou ruku v ruce se zvýšenými náklady. Pro takový gigant, který je rozprostřený přes všechny kontinenty to platí dvojnásob. Přesto považuji společnost v současné době za velmi dobrou investici. P/E 23 (forward 17,7), P/B 2,69, P/S 2,8 a opravdu štědrý dividendový výnos 5,32 %.
Nevýhodou může být vysoká belgická daň z dividendy (25 %) a dále zadlužení společnosti. Dividendová politika je na stránce společnosti definována následovně:

"Our goal is for dividends to be a growing flow over time, consistent with the non-cyclical nature of our business. However, given our emphasis on deleveraging, dividend growth is expected to be modest."

Prodej_15.8.2018_Infosys

Vzpomínáte na můj nákup Infosysu (INFY)? Kupoval jsem ho společně s brazilskou SABESP a španělskou Banco Bilbao v polovině září minulého roku. Pokud ne, můžete si nákup připomenout zde. Brazilské utilitě ani španělské bance se moc dobře nedařilo (tedy ceně akcií, společnosti jsou v pořádku a vyplatily štědrou dividendu). INFY oproti tomu vyrostla do nebe a usoudil jsem, že je čas prodat.

Nákupní cena: 14,5 $

Prodejní cena:  20,7 $
Zisk: 47 % (včetně obdržených dividend)

Od začátku byl nákup těchto společností cílený na budoucí prodej se ziskem. U INFY byla moje spekulace na růst úspěšná, dvě zbývající společnosti zatím držím a nevylučuji navýšení pozice. Pro srovnání ještě uvádím fundamenty při nákupu a při prodeji:

Protože se analýze společností rád věnuji, vyčlením ze svého kapitálu něco málo peněz na spekulativnější obchody. Většina ovšem stále půjde na dividendové molochy, nic na svém původním plánu měnit nehodlám. Budu cílit na společnosti, jejichž zralost nastane cca do 3 let, abych je následně mohl prodat a projít časovým testem (poté, co držíte akcii 3 roky nemusíte platit daň ze zisku). Pokud by nastal růst dříve a akcie by byla nesmyslně drahá, prodám i bez časového testu a to tak, abych prošel objemovým testem (daň ze zisku se neplatí v případě, že částka za prodané akcie nepřesáhne 100 000 CZK).

Přikoupení_10.8.2018_National Grid

Jak jsem již avizoval, navýšil jsem svou expozici do sektoru utilit. Tentokrát to bylo opět přikoupení, novou pozici jsem zatím nechtěl otevírat.

Nákupní cena: 52,72 $
Průměrná cena: 55,6 $ tady se bohužel budu muset trochu rozepsat. U společnosti National Grid (NGG) došlo k takzvanému reverse splitu. Za každých 5 akcií dostal investor 4 akcie vyšší hodnoty. Pokud se počet akcií nedal vydělit beze zbytku, byl mu zbytek vyplacen v hotovosti.

NGG jsem koupil jako relativně dobře diverzifikovanou utilitu rozkročenou mezi dva kontinenty (USA/GB). Oproti minulému nákupu je P/E 8,05 (původně 18,2), P/B 1,52 (původně 2,97) a divi yield 5,74 (původně 4,86) s payoutem 43,28 % (původně 83 %). P/E, P/B, P/S i P/C jsou zároveň hluboko po svým pětiletým průměrem, čili za mě je tato akcie STRONG BUY.

Od akcie si slibuji pomalý růst, protože je současně podceněná. Dividendová politika je spíše ve stylu "dojné krávy" než agresivního růstu, ale to se dá v sektoru utilit očekávat.

Základy fundamentální analýzy (část 5.)

Kupte si můj business

 

Představte si, že vám chci prodat se vším všudy malý obchod/firmu na náměstí. Nemovitost, ve které se obchod nachází je v mém vlastnictví. Když se sečte hodnota nemovitosti, všeho nakoupeného zboží a vybavení obchodu, volný peněžní kapitál a odečtou se pohledávky dostanete se na částku 10 000 000 CZK. Obchod udělá ročně tržbu za 8 000 000 CZK. Za poslední ukončený rok dosáhl čistého zisku (odečteny všechny náklady na zakoupené zboží, platy prodavaček, ceny energií, daní...) 1 800 000 CZK a od založení firmy (5 let zpátky) rostl čistý zisk zhruba o 10 % ročně. Za letošní půlrok zatím činí čistý zisk 1 200 000 CZK. Kolik byste mi v případě zájmu byli ochotni za takový obchod/firmu zaplatit?

Zdravý selský rozum velí: "Hodnota nemovitosti (+) hodnota zboží v regálech (+) hotovost v pokladně (-) pohledávky". Ok, takovou hodnotu známe. Je 10 000 000 CZK. Pokud bych na tuto nabídku přistoupil, zakoupili byste business na úrovni P/B = 1. Výhodu to má takovou, že pokud by se něco posralo a o zboží, které firma prodává, by nebyl zájem, prakticky riskujete minimální újmu. Při této ceně by vaše P/S činilo 1,25 a P/E 5,5. P/E na úrovni 5,5 znamená, že by se vám na zisku  (za předpokladu jeho stagnace) zaplatil obchod za 5,5 roku. Za předpokladu 10 % růstu ještě dříve. Byl by to pro vás velmi výhodný obchod a rovnou vám říkám, že bych na tuto částku nepřistoupil. Za letošního půlroku je čistý zisk 1 200 000 CZK a za předpokladu, že neprodávám sezónní zboží (a je to můj příklad, takže stanovuji, že neprodávám sezónní zboží), bude čistý zisk za rok 2018 s určitou pravděpodobností 2 400 000 CZK. To je víc než 10% růst, který byl typický pro posledních 5 let.

Ok, druhý pokus. Máte k dispozici volné peněžní prostředky. Nákup mého obchodu je jen jedna z variant, kam je alokovat. Můžete je dát na spořící účet, koupit za ně dluhopisy, nemovitost, akcie (pro zjednodušení nějaký celý významný index), nebo založit vlastní business. Za jak dlouho se vám peníze z takto uloženého kapitálu vrátí? Na spořáku s čistým úrokem 1 % tak za 70 let. Při investici do konzervativních dluhopisů třeba za 35 let. Když prachy vrazíte do nemovitosti, tak se dostanete na 20 let. U akcií možná na 12 let. U vlastního businessu si netroufnu odhadnout návratnost. Dejme tomu, že se vám bude neskutečně dařit a věříte si na 10 let. Při zvažování částky, kterou mi za obchod nabídnete, budete chtít, aby se vám prachy vrátily ze zisku za 10 let a méně. A tak za mnou přijdete a řeknete: "Tady máš 18 000 000 CZK". V takovém případě, je P/E 10, P/B 1,8 a P/S 2,25. Taková nabídka by již mohla být přijatelná.

Mohl bych ale namítnout: "Kámo, firma šlape, zisk roste. Podívej, jak se nám daří letos a příští rok to bude ještě lepší!". Zasednete s kalkulačkou a v euforii z částek, které jsem na vás vychrlil propadnete optimismu a začnete počítat ze ziskem za letošek a s růstem 10% do dalších let, jako s hotovou věcí. Pořád budete chtít, aby se vám investovaná částka vrátila za 10 let. Jako základ pro současný zisk nevezmete v úvahu poslední uzavřený účetní rok, ale již ten letošní, nedokončený. Jen ho vynásobíte dvěma. Další rok budete počítat se ziskem navýšeným o 10 % atd. Přijdete za mnou s částkou 38 000 000 CZK a já vám řeknu: "Jo, beru". Právě jsem vám prodal business s P/E 21, P/B 3,8 a P/S 4,75.

Minulost, přítomnost a budoucnost

 

Přístupů k ocenění akcií společnosti existuje řada. Těmi technickými se vzhledem k mému investičnímu horizontu, dostupnému kapitálu a míře rizika odmítám zabývat. Mnohem radši mám přístup fundamentální. To, že akcie za 200 $ může být levnější, než akcie za 20 $, už nejspíš všichni pochopili. Přesto se drtivá většina těch, kdo kupují akcie, na fundament nedívá a když, tak jen velmi tunelovým pohledem. Jaké má akcie P/E, P/B, P/S, dividendový výnos a výplatní poměr je otázkou událostí minulých, přítomných i budoucích. Údaje o hospodaření společnosti a ceně jejích akcií na burze jsou ovšem dostupná jen z minulosti a přítomnosti, zbytek jsou odhady.

Klasické investorské rčení praví, že "Zisky z minulých období nejsou zárukou zisků budoucích." Toto pravidlo by se mělo tesat do kamene. My bychom ho měli brát v úvahu hlavně při nákupu společností, které prodávají zboží cyklické povahy. Nechci tím naznačit, že by nás zisky z minulých období neměli zajímat. Naopak, musíme z nich vycházet. Dávají nám určitou nápovědu, ale zcela na nich stavě argumentaci při nákupu nelze.

V krátkodobém horizontu se trhy chovají velmi zvláštně. Pokud společnost vydá čtvrtletní report svých výsledků, mohli bychom to označit za "přítomnost". Cena akcie vyskočí, nebo se propadne v závislosti na očekávání investorů. Krátkodobí spekulanti často sledují očekávané zisky. Pokud společnost očekávané zisky překoná, cena většinou vzroste. Pokud jich nedosáhne, cena spadne. Stává se ale, že společnost nesplní očekávání investorů o nějaké to procento a přesto cena klesá řádově mnohem více. To tvoří ideální podmínky pro vstup dlouhodobého investora.

S budoucností je to asi nejsložitější. Analytické agentury se snaží seč mohou věštit z křišťálové koule budoucí zisky a investoři na jejich popud nakupují a netrpělivě očekávají, zda se věštby naplní. Agentury nejen že odhadují budoucí zisky, mnohdy i stanovují jakousi "cílovou cenu" akcie.

Průměrné hodnoty fundamentálních ukazatelů

 

Nabídka a poptávka na trzích je ovlivněna sentimentem více, než jsme ochotni připustit. Více než detailní výkazy se nechává většina investorů strhnout davem. My však můžeme být výjimkou. Stačí se nad celou věcí trochu zamyslet. Vraťme se k příkladu výše. Že byste nikomu neprodali obchůdek za 10 000 000 CZK? Na burze se takto (nebo velmi podobně) ohodnocené společnosti běžně prodávají. Podívejte se dnes (srpen 2018) například na akcie společnosti MetLife. Že byste nikdy nekoupili obchůdek za 38 000 000? Lidé si kupují podobně ohodnocené společnosti, například SEI Investments.

Obecně se snažím kupovat společnosti šikanované. Bité trhem. Ty, které upadly v nemilost a všichni na ně hledí jako na dvakrát použitý toaletní papír. Pokud existuje vidina světlých zítřků, tak do toho jdu. Hlouběji už totiž tyto společnosti většinou klesnout nemohou. Proč ale některé společnosti trh šikanuje a některé naopak nesmyslně odměňuje? Akcie které společnosti mám koupit tak, abych nenarazil na negativní tržní sentiment a nečekal na návratnost své investice desítky let? Pomoci mohou průměrné historické hodnoty fundamentálních ukazatelů. Ukazují, jak v minulosti vnímali investoři a spekulanti danou společnost. Co jí byli ochotni odpustit a za co ji naopak ztrestali. Na webu morningstar.com najdete například data v následující podobě:

Fundamentální ukazatele společnosti AT&T (zdroj: morningstar.com)

Průměr je zde uváděn za 5 posledních let. Pro zajímavost jsou to údaje patřící společnosti AT&T, kterou jsem nedávno dokupoval. P/E, P/B, P/S stejně jako PEG jsou pod 5 letým průměrem, dividendový výnos je nad. Proto se dá s určitou pravděpodobností očekávat, že společnost dlouho při současném ocenění nevydrží a cena bude růst.

Nejedná se o žádnou samospásnou metodu ocenění, ale pouze o další kousek puzzle, nebo sloup, který podpírá závěry vaší analýzy. Čím více těchto sloupů postavíte, tím pevnější základy bude mít vaše rozhodnutí a zmenší se tak šance, že uděláte chybu. Trh je někdy nevyzpytatelný a bude si dělat co chce. Nenechte se tím odradit a pracujte s dostupnými informacemi.

Přikoupení_23.7.2018_Iberdrola

Jak jsem řekl, tak činím. Podíl mých investic v sektoru utilit jsem navýšil nákupem španělské společnosti Iberdrola.

Nákupní cena: 6,71 €

Průměrná cena: 6,76 €

Oproti nákupu ze srpna 2017, nakupuji letos za P/E 10 (minulý rok 15), P/B 1,1 (minulý rok 1,2) a P/S 1,29 (minulý rok 1,5) při dividendovém zisku 4,54 % (minulý rok 4,48). Průměrnou cenu jsem tedy příliš nesnížil, ale společnost je přesto příznivěji oceněna. Data jsem čerpal z webu morningstar.com, ale je nutné brát v úvahu, že jinde najdete odlišné údaje. Můj broker umí u Iberdroly zdarma využít reinvestic, takže například za každých 35 držených akcií, jsem dostal jednu novou a zbytek (nedělitelný číslem 35) mi byl připsán v hotovosti.

Od akcií společnosti dále očekávám líný horizontální pohyb a pravidelnou dividendu. Španělské společnosti bývají tradičně podceněné, ať se již jedná o sektor telekomunikací, nebo bank. Skýtají ale potenciál proniknout na dynamické jihoamerické trhy. V rámci diverzifikace se musím nutit nakupovat i akcie z EU. Příště to může být společnost National Grid. Po únorové korekci trh nabízí dobré příležitosti, můžu se rozhodnout přikoupit i AbbVie a nesmírně mě láká vstup do pozice Starbucksu.

Panika kolem hypoték a vlastního bydlení

Zprávy jsou toho plné. Zlá Česká národní banka (ČNB) v čele s guvernérem Rusnokem bude nejpozději v srpnu opět zvedat úrokové sazby. Také kecá hodným bankám do toho, komu mohou půjčovat a komu ne! A to vše jen proto, že chtějí mladým rodinám upřít možnost bydlet ve vlastním! Ještě si k tomu představte spoustu smutných a naštvaných smajlíků a vykřičníků. Nedávno mi  dokonce spolužák poslal toto velmi emotivně naladěné video.

"Podle Ústavy ČR a zákona o České národní bance je hlavním cílem ČNB péče o cenovou stabilitu. ČNB rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. Svého hlavního cíle - cenové stability - ČNB dosahuje změnami v nastavení měnových podmínek s využitím svých nástrojů, především základních úrokových sazeb. Rozhodování bankovní rady ČNB o nastavení měnové politiky vychází z aktuální makroekonomické prognózy a vyhodnocení rizik jejího naplnění."

Česká národní banka má mimo jiné za úkol dohlížet na měnovou stabilitu naší země a tvoří monetární politiku (stanovuje úrokové sazby, reguluje peněžní zásobu). Monetární politika (all about the cash) musí být v souladu s politikou fiskální (rozpočty, přelévání peněz, zásahy vlády do ekonomiky). Pokud by to tak nebylo, mohli bychom se, zjednodušeně řečeno, dostat do průseru. Více a fundovaněji se o tom určitě rozepíši v seriálu "Základy ekonomie (nejen) v investorské praxi" (první díl zde).

Česká republika dosahuje nejvyššího růstu HDP (hrubý domácí produkt) v Evropské Unii (v některých zdrojích je druhá, za Irskem). V současnosti v ČR chybí kolem 300 000 zaměstnanců, nejčastěji nekvalifikované pracovní síly. To mimo jiné vytvořilo tlak na růst mezd (potřebuji dělníky, musím je zaplatit) a cen (vyšší poptávka = vyšší ceny), což vyvolalo inflační tlaky (máme větší výplaty, ale i zboží se zdražuje). Proto jsme od listopadu 2016 svědky meziroční inflace nad 2 %, což v letech minulých nebylo standardem. Vše toto svědčí o přehřívající se ekonomice. Co to znamená? Opět ve zkratce - znamená to, že kdyby ČNB nezasáhla, mohla by se inflace utrhnout ze řetězu, společnosti by se předháněly v dalších investicích, nebylo by kde brát pracovní sílu, vytvořil by se další tlak na mzdy a ve chvíli, kdy by se kurz ekonomického cyklu otočil směrem dolů, bychom zažili léta trvající a silnou kocovinu v podobě krize (žádný kokain). Toto celé je velmi zjednodušené vysvětlení, realita je mnohem komplexnější. Jedním z nástrojů ČNB je zvýšení úrokových sazeb. Ne o moc, zvyšuje se o čtvrtinu procentního bodu. Rozhodně to neznamená, že by se najedou hypotéky automaticky zdražily o 0,25 %. Zvýšené úrokové sazby částečně odradí společnosti od dalších investic do výroby a odradí spotřebitele od zadlužování se a další spotřeby. Naopak by měli být vyššími sazbami lidé motivováni k úsporám. Z globálního hlediska se tím zvedne poptávku po české Koruně (CZK). Velmi triviální a nerealistický příklad: Představte si, že by byla v Německu úroková míra na spořícím účtu 0,5 % a u nás 2,5 % (ceteris paribus). Němci by nakoupili CZK za svá EUR a vesele by úročili u nás. Tím by se zvýšila hodnota CZK vůči EUR (Němci by nabízeli svá EUR za naše CZK) tzn. měli bychom levnější dovolené v celé Eurozóně - hurá táto, jedem k moři.

Starší ročníky jistě pamatují příčiny krize, která odstartovala před 10ti lety. Já byl tehdy mladý středoškolák, ale už jsem něco o světě z časopisů Respekt a Ekonom pomalu nasával. Komerční banky jsou společnosti jako každé jiné. Cílí co možná nejvyšší zisk. Při posuzování žádosti o úvěr si od vás vyžádají kvanta informací o vašich finančních a majetkových poměrech. Na základě toho vám dají dohromady nabídku. V době nízkých úrokových sazeb mají banky přebytek hotovosti a jsou proto motivovány co nejvíce cashe poskytnout. Proto jsou při posuzování klientů poněkud shovívavější. Navíc i klienti disponují najednou větším příjmem (o odstavec výš - tlak na růst mezd). Jenže tato skutečnost nebude trvat věčně.

Příklad z praxe: Celou dobu pracujete u firmy A. Firma B najednou potřebuje zaměstnance vaší kvalifikace a aby vás přetáhla od konkurence, nabídne vám o 5 000 CZK vyšší mzdu. Vy na to kývnete. Vyšší příjem se rozhodnete využít tak, že si vezmete hypoteční úvěr ve výši 3 000 000 CZK s úrokem 1,8 % (před dvěma lety realita) a dobou fixace na pět let. Koupíte si byt. Pět let uplyne jak voda. Najednou přijde hospodářská recese, či přímo krize. Váš zaměstnavatel, který nabral pracovní sílu, aby stíhal pokrýt poptávku po jeho službách, pro vás najednou nemá práci, a tak vám v lepším případě sebere prachy a v horším vás vyhodí. Úroková sazba mezitím vzrostla z 1,8 % na 3 % a vy jste vlivem nízkých splátek nesplatili z jistiny téměř nic. Výplata přestává stačit na splátky. Můžete se tak rozhodnout svou nemovitost prodat. Jenže ouha, nejste sám, koho to napadlo. Najednou se chtějí nemovitosti zbavit společně s vámi další tisíce lidí. Proto svou nemovitost těžko prodáte za stejnou cenu, za jakou jste ji na vrcholu poptávky po ní kupovali. Toto je samozřejmě velmi katastrofický scénář, který se doufám nikomu z nás nestane. Je ale velmi blízko realitě z roku 2008 v USA.

Tomu chce ČNB samozřejmě předejít a proto bankám vydala (a v říjnu vydá opět) určitá doporučení, která sníží počet rizikových úvěrů. Jedná se o následující:

• Omezení počtu úvěrů, které přesahují 90/80 % hodnoty zastavené nemovitosti;
• DTI < 9 (debt to equity), výše úvěru musí být nižší než devítinásobek čistého ročního příjmu domácnosti (nebo jednotlivce - žadatele);
• DSTI<0,5 (debt service to income), výše měsíčních splátek všech úvěrů (nejen hypotéky) nesmí přesáhnout 45 % vašeho čistého měsíčního příjmu.

Banky nejsou přímo nuceny brát tato doporučení v úvahu. Pokud na ně ovšem nepřistoupí, donutí je ČNB snížit míru rizika jiným způsobem - navýšením povinné míry rezerv.

Ve videu, které jsem sdílel výše, pracuje autor s naprosto nerealistickým scénářem. Petr a Markéta mají průměrný plat a mohou si koupit byt 3+1 v Praze za 5 miliónů. To jako vážně? Já bych to považoval za vrchol osobní finanční nezodpovědnosti. S průměrným platem se v Praze obecně nežije příliš dobře, proč bych se tedy měl zadlužovat a kupovat při současné situaci na realitním trhu byt? Často slýchávám názor, že bydlet s dítětem v podnájmu je nemožné. Já jsem v podnájmu vyrůstal a taky žiju. Podstatnou část svého dětství a puberty jsem prožil se svou matkou v pronajatém bytě 1+1. Neříkám, že to bylo zcela ideální, ale VLASTNÍ BYDLENÍ NENÍ PODMÍNKOU PRO ZALOŽENÍ RODINY. Co třeba varianta, že si koupí byt 2+1 (dětský pokoj, obývákoložnice, kuchyně) v okrajové části Prahy za 3 miliony? Mně to přijde jako rozumnější varianta, zvlášť pokud později stejně plánují pořízení rodinného domu (jak video naznačuje dále). Do toho samozřejmě autor rádoby vtipně (s odkazem na mou oblíbenou sérii o básníku Štěpánku Šafránkovi) naznačuje, že by si rodina měla užívat dovolených a kupovat nové automobily.

Dále se dozvídáme, že dle nových opatření ČNB (dle principu DTI < 9) nedosáhnou na vysněný 3+1 za pět mega. A je to dobře. Já si také nemohu koupit ostrov v Karibiku (zatím) a nebrečím, že za to může ČNB. Pokud budou chtít skutečně kupovat velký byt v Praze, budou si muset počkat, až se v kariérním žebříčku posunou výše a budou dostávat vyšší plat. Pláč pokračuje konstatováním, že si budou muset našetřit 20 % z hodnoty nemovitosti. Přijde mi hrozně k smíchu, že toto někdo vytáhne jako argument bez toho, aniž by zmínil fakt, že čím více máte na hypoteční úvěr naspořeno ze svého, tím výhodnější úrokové sazby dosáhnete (ceteris paribus). Kdo nevěří, udělejte si malý průzkum a zkuste vyplnit hypoteční kalkulačky. Při 50/60/70/80/90 procentní výši poměru úvěrového a vlastního financování nemovitosti může dosáhnout rozdíl v sazbách třeba i několik procent. Toto opatření ČNB tedy jenom popostrkuje ty, kteří nepřemýšlí 25 let dopředu k tomu, aby dostali výhodnější úrokovou sazbu.

Dostáváme se k dani z nabytí nemovitosti. To je jediný bod, kde se dá s autorem souhlasit. Osobně si myslím, že by se daň měla aplikovat pouze na spekulanty/investory. Pokud rodina zamýšlí pořídit vlastní bydlení, od daně bych je osvobodil. Mohlo by být podmíněno nutností zřídit na dané adrese trvalé bydliště, popřípadě zákazem pronajímání daných prostor po určitou dobu od nabytí nemovitosti. V případě porušení tohoto pravidla by se daň musela zpětně doplatit.

Provize realitní kanceláři ve výši 5 %? Teď asi naseru spoustu lidí, ale realitní kanceláře jsou v době internetu pouze přiživující se krysy. Kdo jim na jejich hru přistoupí, ať potom nebrečí, že musí platit provize. Čest výjimkám - kancelářím, které odvádějí slušnou práci při inzerci, prohlídkách a právním servisu. Moje zkušenosti s RK jsou ryze negativní. Nekvalitní fotografie, které absolutně nezachycují podstatu řešení a uspořádání bytu, makléři, kteří plýtvali mým časem, když mi ukazovali byt, který neodpovídal mnou zadaným kritériím, nátlak ve formě "když to nevezmete dnes, tak tu mám X zájemců", zamlčení podstatných informací o lokalitě a podobně. Vážně chcete těmto lidem cpát do chřtánu další peníze? POKUD CHCETE KOUPIT NEMOVITOST, JDE TO BEZ REALITNÍ KANCELÁŘE. Ušetříte tím 5 % z ceny nemovitosti a to za to stojí!

Potom se ve videu ještě dozvíme, že kdyby byla Markéta na mateřské dovolené, potřeboval by Petr plat top manažera. Myslím, že tady se nabízí jednoduché řešení - první zažádejte o hypoteční úvěr a potom vysaďte antikoncepci. V opačném pořadí to nelze a nemůže za to Rusnok, ale vaše neschopnost používat mozek.

Po tom, co si vyslechneme tyto velmi vratké argumenty, se dostaneme k závěru, že musíme platit DRAHÝ PODNÁJEM BOHATÝM INVESTORŮM. Ať koukám, jak koukám, tak se z hlediska nákladů na život Praha umístila v žebříčku evropských metropolí na 79. místě ze 104. celkových a je hodnocena ratingem "cheap" (levná). Největší vypovídací hodnota má dle mého názoru tato statistika. Rozpracovává dopodrobna kupní sílu obyvatelstva v dané zemi a porovnává ji s náklady na pronájem nemovitosti. ČR zde má rent index 18,72 (úroveň mezi Ománem a Namibií). Ať mi tady prosím nikdo netvrdí, že v ČR platíme vysoké nájmy.

Je mi jasné, že průměrný Čech bude mít radši jednoduché kreslené video, které ospravedlňuje jeho neuvážená rozhodnutí v minulosti, nebo jeho současnou špatnou ekonomickou situaci, než šílený elaborát blbečka, který píše blog o akciích. Pokud jste ovšem dočetli až sem, zkuste se zamyslet nad svými životními prioritami. Pokud chcete vychovávatt děti, je opravdu nutné bydlet v Praze v bytě 3+1? Nestačilo by něco menšího za Prahou? Potřebujete nutně při vlastnictví jedné nemovitosti stavět o pár let později rodinný dům? Co třeba dojíždět do Prahy za prací a bydlet v jiném regionu? Z velké části Ústecka jste v Praze za hodinu a byt 3+1 si koupíte i za méně než polovinu. Za 5 milionů byste měli menší rodinný dům i s pozemkem.

Pravdou je, že naše země zažívá nebývalý ekonomický růst. S tímto se veze ruku v ruce zdražování nemovitostí i cen za podnájem. Jedná se o přirozený vývoj. Nemyslím, že je nutné démonizovat guvernéra ČNB, služby jako AirBNB nebo nedej bože investory. Co můžeme udělat lépe?

• Podpořit nabídkovou stranu výstavbou nových bytů;
• apelovat na své potomky, ať si začnou na vlastní bydlení šetřit co nejdříve;
• upravit podmínky stavebního spoření tak, aby byly výhodné pro klienta a ne pro stavební spořitelnu;
• informovat veřejnost o možnosti čerpání úvěru na "rodinné" bydlení přímo od státu (ano, opravdu tady ta možnost je);
• osvobodit rodiny od daně z nemovitosti;
• vykašlat se na služby realitních kanceláří.

To video je mimochodem strašně chytré, přímo marketingová výkladní skříň. Útočí na naše slabá místa a dokud se nad tím člověk nezamyslí do hloubky, tak zní strašně moc logicky. Jenže když si doplníte místo "Češi chtějí bydlet" doplníte třeba "Franta chce ostrov v Karibiku", tak toto jeho přání můžete vyargumentovat úplně stejně. Má holou prdel, banka mu na něj nepůjčí, nechce Barbados, ale rovnou Kubu, ostrovy jsou drahé, pronájem ostrovů ještě dražší - bude celou dobu platit pronájem a ostrov nikdy nebude jeho atd. Stejně jako Franta nemá nárok na ostrov jenom proto, že má dvě nohy a mezi nima díru do prdele, tak se i my budeme muset smířit s tím, že život je o trpělivosti a prioritách, ne o neomezeném konzumu ve stylu "dítě, vlastní byt, dovolená, dítě, auto, barák, dovolená".