Levné hypotéky - drahé nemovitosti

Doufám, že v příspěvku nenasekám mnoho chyb, píši ho částečně ve vlaku z mobilu. Hlavně proto, abych nezapomněl myšlenku. Přečetl jsem si totiž úžasnou reklamu na hypoteční úvěr. Běhaly tam děti, maminka s tatínkem se usmívali na krásné zahrádce.

Češi neradi bydlí v podnájmu. Moc tomu nerozumím. Snažím se všem vysvětlovat, jak je nájem super. O nic se nestarám, nic neopravuji, můžu se kdykoliv odstěhovat jinam, do většího, lepšího. "Až budeš starší a s rodinou, tak to pochopíš." Upřímně - myslím, že chápu rodiny, které si pořídí vlastní bydlení za vlastní peníze. Když na to mají. Nikdy ale nepochopím rodiny (nebo jednotlivce), kteří mají holou prdel a chtějí za každou cenu bydlet ve vlastním. Ještě tomu "zkušeně" říkají investice.

"Budeš platit nájemné nějakému darebákovi a budeš mít prd. Já to dám radši za hypotéku a na konci budu mít vlastní bydlení."

Krásná úvaha. Má ale několik ALE. O těch si povíme jindy. Teď mě spíš zajímá makroekonomické hledisko. Vzpomínáte na roky 2008 - 2009? Já byl ve třeťáku na střední a hltal jsem tehdy z Respektu články o nějaké krizi. Bez ekonomického vzdělání jsem tomu moc nerozuměl, ale o to jsem si připadal důležitější. Na co si ale vzpomínám je, že krize byla citovaná společně se slovy hypotéka a nemovitost.

Hypoteční trh USA

Píší se léta 2005 - 2007. V Jůesej si chtěl každý splnit svůj americký sen. Bydlet v domečku s krásnou zahrádkou. Hypoteční trh tomu nahrával. Banky nabízely úvěry jak na běžícím pásu. I lidem, kteří by na ně v životě nedosáhli. To byl tehdy základní kámen úrazu. I úrokové sazby nahrávaly situaci, tak proč by si neměla rodinka z bostonského předměstí konečně pořídit vlastní bydlení?

Zdroj: https://www.gobankingrates.com/mortgage-rates/changed-housing-bubble-burst/

Hypoteční sazby byly v v těchto letech skutečně téměř na pomyslném dně. Zdálo se tedy, že je vhodná doba pro nákup nemovitosti. Lidé přece budou méně přeplácet! Na co ovšem nesmíme zapomínat je fakt, že hypoteční úvěry mají různé podmínky a to včetně doby fixace úrokové míry. Ta se vyvíjí společně s trhem a ekonomickou situací. Ve chvíli, kdy si bereme úvěr na 30 let nemůžeme čekat, že zůstane úroková sazba neměnná. 

Trh nemovitostí USA

 

Naopak na trhu s nemovitostmi panovala situace naprosto opačná. Ceny nemovitostí byly na svém vrcholu. Vybičované poptávkou, kterou hnaly vpřed nízké úrokové sazby. Když se ptám lidí, jestli se nebojí, že se dostanou do situace, kdy nebudou schopni splácet hypotéku, často se mi dostane odpovědi, že při nejhorším dům/byt prodají, hypotéku splatí a ještě na tom vydělají. Většinou počkám s výbuchem smíchu až když odejdou za roh. A co když bublina splaskne? Ceny nemovitostí se propadnou, skončí vám fixace na výhodná 3 % a úrok vyskočí na 6 %? Zkuste potom prodat dům. Můžete jen hádat, co se stalo v letech 2008 - 2009.

Zdroj: http://americanfullhouse.com/usa-real-house-prices-and-price-to-rent/

Ano, přesně tak. Bublina splaskla. Na detailech toho, co stálo za krizí, která nastala po roce 2008 se dodnes ekonomové neshodnou. Základ je ale poměrně zřejmý. Když se období ekonomického růstu převrátí do ekonomické stagnace a posléze poklesu, dochází k poklesu spotřeby, propouští se, snižují se platy. Lidé nejsou schopni schopni splácet své závazky, zbavují se tedy nemovitostí. Na trhu převládne nabídka nad poptávkou a ceny jsou tlačeny dolů. I banky mají problém se "zabavených" nemovitostí zbavit. Navíc rozpůjčovaly víc kapitálu, než je zdrávo a pohledávky se jim nevrací zpátky. Proto krachují, stát je zachraňuje (většinou).

Hypoteční trh ČR

A co se děje nyní v naší milované zemi? Jsme v období poměrně silného hospodářského růstu, který je stimulovaný nízkými úrokovými sazbami. Hypotéku s fixací na 5 let můžete nyní pořídit i  s úrokem 1,7 %. To je cca 2x menší úroková sazba, než byla na samém dně v roce 2004 v USA.

"Češi si půjčují stále víc, dluží už 1,89 biliónu"

"Levné úvěry táhnou, Češi si půjčují čím dál víc. Za prvních pět měsíců skoro 42 miliard"

"Češi si půjčují jak zjednaní! Mají dluhy za 102 miliard"

Tyto a mnohé jiné titulky jsem zaznamenal v poslední době okolo hypotečního trhu v ČR. Centrální banky vydala v minulém měsíci nařízení ohledně poskytování hypoték. Rozbujelo se u nás totiž podobné podhoubí, které způsobilo krizi na hypotečním trhu v USA. Banky u nás půjčovaly i 110 % hodnoty nemovitosti. Co to znamená? Že když nebudete schopni splácet, tak vám cena při prodeji nemovitosti nepokryje ani dluh. Proč to banky dělají? Jednoduše proto, že ECB tlačí úrokové sazby dolů. Dokonce tak dolů, až například banky v Německu musí platit za uložení peněz u ní. Říká se tomu záporný úrok. Odevzdali byste jako banka raději poplatek za uložené peníze, nebo ho rozpůjčovali alespoň za 1,7 % klientům i když víte, že klient nemusí být bonitní a jeho nemovitost nemusí plně pokrýt jeho dluh? Trh nám dal odpověď sám.

Trh nemovitostí ČR

 

No a jak je to u nás s cenami bytů a nemovitostí? Až na výjimky v sociálně odloučených regionech rostou. A to tak, že hodně. Jihlava + 20 % za rok? To je celkem skok. Otázka je, kde bude strop. Dle mého se strop celkem kvapem blíží. Až se ceny nemovitostí propadnou, bude čas k nákupu. Ovšem pouze v případě, že úrokové sazby ještě nějakou chvíli zůstanou pozadu.

Zdroj: http://realitymix.centrum.cz/statistika-nemovitosti/byty-prodej-prumerna-cena-za-1m2-bytu.html

Vím, že takto asi většina lidí neuvažuje. Chtějí prostě byt nebo dům, ve kterém budou bydlet do konce života a který jednou zdědí jejich dítě. Naprosto tomu rozumím. Snažte se ale aspoň trochu zapřemýšlet o tom, zda potřebujete koupit nemovitost opravdu právě teď a za peníze z hypotečního úvěru. O nevýhodách a výhodách nákupu nemovitosti jako investice a o hypotékách a půjčkách obecně zase někdy příště.

Nákup_29.8.2016_BMW, Munich RE

Dnes jsem byl na nákupech v Německu. Nejel jsem ale pro levné sprcháče z DéEmka. Přitáhl jsem si BMW a ještě se pojistil u Mnichovské pojišťovny!

 

BMW

Nákupní cena: 76,60 €

Loga značek patřící společnosti BMW

Tuto společnost snad ani netřeba představovat, ne? Firma byla založena v roce 1916 (zajímavé, že během války v prohravším Německu). Specializuje se na výrobu luxusních vozů a motorek. Do jejího autoparku patří značky BMW, Rolls-Royce a Mini. Co se týče zisku, patří automobilce osmé místo na světovém trhu. Plus firma, která vyrábí miníky nemůže být špatnou investicí!

Důvodem nákupu byl zejména levný fundament. Akcie má P/E 7,49; P/S 0,54; P/BV 1,15 při dividendě 4,1 %.

Munich RE

 

Nákupní cena: 158,2 €

Logo firmy Munich RE

Tato stará společnost založená roku 1880 v Německu se profiluje ve třech oblastech pojišťovnictví. Funguje jako takzvaná zajišťovna pojišťoven. To se dá pochopit jako služba pro pojišťovny, kdy firma přejímá a kryje určitá rizika vyplývající z pojištění a dostává za to od pojišťoven prémie. V této oblasti firma dominuje na celém světovém trhu. Dceřiná společnost ERGO a Munich Health se profilují jako pojišťovny v oblastech životního, zdravotního a úrazového pojištění a to nejen v sousední Říši, ale po celém světě. MEAG MUNICH ERGO AssetManagement potom zajišťuje správu aktiv třetích stran celé společnosti. Společnost zaměstnává 43 500 zaměstnanců a její pobočky lze nalézt po celém větě. 

Fundamentálně se jedná o velice levnou akcii s P/E 10; P/S 0,48; P/B 0,81. Firma vyplácí krásnou divi ve výši 5,2 % a divi pravidelně každý rok zvyšuje. Při payout vy výši 42 % má při vyplácení solidní rezervy. 

V současné době tedy vlastním akcie dvou automobilek, z čehož jsou obě podstatně německé. Celkově mám v portfoliu 4 evropské akcie, z nichž jsou 3 německé. Proto při příštím nákupu s automobilovým průmyslem polevím a sáhnu pravděpodobně pro něco "za moře". Vybízí se technologické Cisco, chemický DOW nebo letecká přepravní společnost Ryanair.

Legenda o magickém trojúhelníku

Žil byl jeden trojúhelník. Měl ale těžký život. Pořád přepadával na jednu stranu. Stejně jako on hledal neustále balanc, tak ho musíte najít při svých investičních dobrodružstvích i vy.

Investiční trojúhelník

Výnos

To vás asi zajímá nejvíc. A mě taky. Tak s ním začneme. Výnos = zisk = zhodnocení = earnings = yield = erekce. Říkat tomu můžete jak chcete. Někdy se udává v absolutních číslech, někdy v procentech. Pokud něco koupím za X a prodám za X + Y, tak je Y můj zisk. Pokud nakoupíte akcii za 400 Kč a za rok ji prodáte za 500 Kč, váš hrubý zisk bude 100 Kč. Brokerovi zaplatíte za transakce třeba 50 Kč, státu na daních 15 Kč jako daň ze zisku a 35 Kč, které očistíte ještě teoreticky o inflaci, je vašich!

Zisk vyjádřený v procentech z vaší původní investice vypočítáme obecně jako:

 (X - Y )/ Y * 100

Kde X je to, co dostanu po ukončení investice, Y jsou prachy, které jsem tam nastrkal a stovkou to násobíme, aby to vyšlo v procentech. Bývá slušností ještě zmínit, za jaký časový úsek jsme zisku dosáhli. Samotná hodnota zisku bez časového parametru jaksi pozbývá smyslu.

Rozlišovat mezi hrubých a čistým ziskem je skutečně důležité. Jak u firem, tak u soukromých investic. Stejně tak je důležité, naučit se pracovat se ziskem v čase. Pokud investujete 100 000 Kč do akcií a zhodnotí se vám v prvním roce o 10 % a v dalším také o 10 %, kolik dostanete v hrubém zpátky? Pokud si myslíte, že je odpověď 120 000 Kč, tak jste na omylu. V prvním roce jste totiž dosáhli zhodnocení 10 % a hodnota vyšší investice by při okamžitém prodeji činila 110 000 Kč. Vy jste ale pokračovali dál a 110 000 Kč se stalo základem pro investici v dalším roce. Výsledek je tedy 121 000 Kč.

Například dividendového akcionáře bude zajímat celková výnosnost. Nakoupíte 100 akcií při ceně 100 Kč za kus. Roční dividendový výnos akcie je 5 %. Akcii budete držet 10 let. Po deseti letech bude cena akcie 150 Kč. Jaká je celková výnosnost vaší akcie? Zjistíme to dosazením do rovnice:

TSR = (P_s – P_p)n + d_i-j

TSR představuje Total Stock Revenue. V závorce máme rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou akcie. Součinitel "n" představuje počet akcií a písmeno "d" představuje součet dividend za období "i" až "j". Dosaďme a vyjde nám, že při konstantní dividendě, kterou nebudeme dále reinvestovat bude náš výnos 10 000 Kč, čili zisk ve výši 10 %. Ovšem distribuovaný do 10-ti let. Čili hrubý zisk vy výši 1 % ročně.

Při výpočtu čistého zisku nikdy nezapomeňte zahrnout všechny náklady. Poplatky brokerovi, daně a měnové ztráty jsou základ. Pokud chcete být důslední, zahrňte i inflaci, popřípadě náklady příležitosti. Dali jste prachy na stavebko a vyneslo vám za 6 let 8,78 %? Mohli jste dát peníze do fondu, který by vám je za 6 let zhodnotil o 12 %? V tom případě odečtěte od svého zisku ještě 3,22 % jako náklady obětované příležitosti.  

Likvidita

A když jako budu náhodou hned potřebovat prachy na kokain, tak co? Likviditu bych definoval jako:

Relativní čas, za který mohu finanční produkt proměnit v cash na svém účtu v poměru s tím, co mě to bude stát. 

Chcete příklad? Finanční poradce vám doporučil investovat peníze do zlata (nedej bože do diamantů). Je to logické, ne? Přece zlato pořád roste, je inflačně neutrální a za války si proutek nacpete do konečníku a zmizíte přes německou blokádu. Ok, tak dealer je tady a chce svoje prachy, teď co? Pokud nefetujete, tak si představte, že se vám třeba rozbila pračka, auto nebo PC, bez něhož nemůžete makat. Půjdete se zlatem za cikánkou v podchodu nebo do banky? Opravdu si myslíte, že vám dají za slitek tolik, kolik píšou na internetu? Zkuste cikánce vysvětlit váš investiční záměr a ukázat nějaký ten graf nebo statistiku. Nebo vypovíte smlouvu stavebka? Nebo termínovaného vkladu?

Dělit investici na likvidní a nelikvidní je trochu zavádějící. Museli bychom zavést nějaké mantinely. Jakýkoliv zprostředkovaný investiční (ale i spořící) produkt je od přírody nelikvidní. Peníze váže smlouva, finanční instituce mají většinou čas od tří dnů až třeba do měsíce. Pokud budete chtít peníze vybrat například z penzijka, připravíte se o spoustu peněz. Některé "hodné" společnosti vycházejí svým klientům vstříc a v případě nouze poskytnou klientovi možnost peníze za určitých podmínek bez sankce čerpat. Vše ale záleží na smlouvě, kterou podepisujete.

Asi uhádnete, že nejlikvidnější bude cash. A to nejlépe v měně, kterou se platí ve vaší zemi. Ono totiž vyměnit eura v pátek večer v Kotěhůlkách nebude úplně košér a starej Skořepa vám na sekeru nenaleje. Obecně měny vykazují velkou likviditu. Likvidní jsou také peníze na vašich běžných a spořících účtech. Likvidní jsou i akcie velkých společností.

Na druhé straně spektra stojí již zmiňované drahé kovy, diamanty, starožitnosti, umělecké předměty, různé zprostředkované investiční produkty, nemovitosti a podobně.

Riziko

Dalším aspektem je riziko. Riziku se zcela nevyhnete nikdy. Padají firmy, spořitelny, banky, odvětví, státy a někdy i globální ekonomika. Co je riziko a co není? To záleží na spoustě faktorů. Riziko podstupujete, i když nic neinvestujete. Je tu riziko, že vám inflace sežere všechny peníze ve slamníku. Riziko, že vám nájemník zničí nepojištěný byt, že se stát rozhodne přejít na novou měnu, kterou bude měnit v nevýhodném poměru (ČSSR), že vám spadne akcie, že vám Němec přijde při namátkové hraniční kontrole na zlatý prut v konečníku.

S rizikem souvisí délka investice. Většinou platí, že čím má investice delší horizont, tím spíš se rizika rozplynou. Dobrý dividendový investor nehne při propadu jeho portfolia o 50 % ani brvou. Ustojí krizi, nechce prodávat své akcie pod hodnotou a v klidu počká, až se trhy vzpamatují.

Tržní riziko: Platí zejména u krátkodobých investic. Čekali jste růst akcie a ona klesla? No to se stává. Ekonomika se pohybuje v neustálých cyklech.

Inflační riziko: Někdy je hold inflace vysoká, někdy zase nízká. Průměrná meziroční inflace od roku 1995 je v ČR  3,61 %. Pokud nebudeme brát v úvahu období let 1995 - 1998, tak se dostaneme na hodnotu 2,28 %, což je hodně blízko dlouhodobému inflačnímu cíli ČNB. Hotovost je k inflaci nejnáchylnější, zlato, akcie a nemovitosti naopak nejméně náchylné.

Kreditní riziko: To se stává každému. Prostě došli mergle. Majitelé dluhopisů z Řecka mohou potvrdit.

Měnové riziko: Nakoupíte akcie Tesca na Londýnské burze na začátku roku 2015 v kurzu 38 Kč za libru a ty paka se rozhodnout odejít z EU? Gratuluji, při výpočtu kolik vám investice do akcií Tesca prodělala nezapomeňte přičíst i měnovou ztrátu, dnes je totiž kurz libry mírně nad 32 Kč.

Úrokové riziko: Ano i úrokové sazby se mohou změnit. Máte-li ve smlouvě o spoření úroky zafixované, dá se tomuto riziku vyhnout, ale obecně ovlivní úrokové sazby veškeré investice.

Právní riziko: Legislativa v zemi, kde máte alokované peníze se může změnit kdykoliv. Proto je země, kde se často mění "pravidla hry" nezajímavá pro investory. Ano, i naše země je toho příkladem. Stát může zvýšit daň z dividend nebo prodlouží dobu pro odpuštění daně ze zisku při držbě akcií z půl roku na 3 roky.

Ostatní rizika: Nakoupili jste akcie na burze v nějaké banánové republice? A ona už to není republika? Kdo že tam teď vládne? Jo aha podplukovník Bomani Membe, 12 let. Můžete si mu zkusit postěžovat na Facebooku. Přírodní katastrofy také nejsou od věci. Dále lidský faktor a mnoho dalších.

No, rizika je kolem nás, zdá se, na rozdávání, ale my se z něho co? Neposereme. My s jeho složkou, která se nedá ovlivnit smíříme a tu ovlivnitelnou minimalizujeme, ale o tom zase v dalším článku.

Třetí pilíř pod drobnohledem

Úvod

Pokud jste četli můj článek Penzijní kočkopes, už byste měli chápat základní principy důchodového systému. Nyní se zaměříme na konkrétní aspekty v rámci třetího pilíře.

Nejprve si tento produkt zařaďme do systému. Jedná se bezesporu o produkt pro dlouhodobý horizont spoření/investic. Tedy dost to záleží na tom, kolik vám je let. Je značně nelikvidní. Pokud se rozhodnete ukončit smlouvu předem, ztratíte peníze ze státní podpory a všechny výnosy z ní a samotné vyplacení není ze dne na den.

Problémem při analýze takto dlouhého období je řada proměnných. Hodně věcí se během 40-ti let spoření může změnit. Zákon, inflace, krach spořitelny, daně... ale i mnohem pravděpodobnější věci jako například váš zaměstnavatel. Proto budou následné výpočty značně zjednodušené.

Případová studie (jména a skutečnosti uvedené níže jsou smyšlené, jakákoliv podobnost se skutečnými jmény a skutečnostmi je jen výplod vaší paranoidní mysli)

Pan Zevl pracuje jako zaměstnanec ve  velké firmě Makey & Mlch a patří mezi vyvolené jedince, kterým zaměstnavatel přispívá do třetího pilíře. Pro zjednodušení průměrnou částku  6 720 Kč ročně. Panu Zevlovi je 25 let a do důchodu půjde v roce 2059, čili za 44 let. Rozhodl se omezit kokain a prostitutky s tím, že chce mít k prašivému důchodu i nějaký ten dukát navíc, na přilepšenou. Proto každý měsíc posílá 2 000 Kč do třetího pilíře. Ročně tak uloží 24 000 Kč. Vybral si spořitelnu Less&Worse, kde peníze uložil ke zhodnocení. Od státu dostává maximální možnou podporu, čili 2 760 Kč ročně na účet penzijního spoření a 1 800 Kč ročně na svůj účet, jako slevu na dani.

Pokud by tedy nedošlo k žádnému dalšímu zhodnocení vkladu, naspořil by pan Zevl za 44 let celkem 1 056 000 Kč z vlastní kapsy, 121 440 Kč by dostal jako podporu od státu a 295 680 Kč od zaměstnavatele. Dále by na daních celkem ušetřil 79 200 Kč, ale tyto peníze nejsou součástí fondu. Za 44 let by tedy dosáhl zhodnocení svého vkladu ve výši 47 %. Roční zhodnocení (po vydělení 44) je tedy 1,06 %.

Procentuální vyjádření podílu jednotlivých složek na celkovém výnosu

Celá situace předpokládá, že pan Zevl bude do fondu pravidelně přispívat, že se nezmění legislativa ohledně státní podpory a že nezmění zaměstnavatele, respektive nezmění se příspěvek z jeho strany. Všechny peníze se budou shromažďovat v rámci vyvážené investiční strategie, kterou si pan Zevl zvolil ve fondech. 

Co to je fond?

Podrobně si principy fondu rozebereme v jiném článku. Pro pochopení třetího pilíře nám bude stačit, když si ho definujeme jako:

Soubor peněz od jednotlivých investorů, které jsou alokovány v různých investicích. 

Fond spravuje portfolio manažer nebo fond manažer. Peníze jsou alokovány dle jeho uvážení, přičemž je omezen určitými mantinely, které jsou zapsány ve statutu fondu. To je hodnej ten manažer, že se nám stará o ty penízky, co? No on to nedělá zadarmo. Podle druhu fondu si za to bere kolem 0,8 - 1,4 % z průměrné hodnoty fondu ročně. Z peněz, které vydělá (ze zisku fondu za dané období - většinou za rok) si navíc u některých fondů strhne zpravidla 15 %.

Fond manažer je člověk. Každý člověk chce vydělávat peníze a proto můžeme do jisté míry počítat s tím, že se bude snažit makat, aby měl těch 15 % z co největší částky. Ovšem těch 15 % není to hlavní, co ho motivuje. Motivuje ho spíše nalákání co nejvíce klientů k účasti právě v jeho fondu, protože těch 0,8 - 1,4 % dostane ať vydělá nebo ne. Na druhé straně hraje roli jeho zkušenost s investováním a inteligence.

Kdybyste se měli rozhodnout, do jakého fondu peníze vložit, podle čeho byste se rozhodovali? Mě by tedy sakra zajímalo, kdo za fondem v současnosti stojí? Co je to za člověka, jaké má vzdělání a hlavně - jak si jeho fond vede doposud? Takové informace jsou penzijní společnosti ze zákona povinné sdělovat. Hledejte heslo jako "klíčové informace o fondu", "informace pro investory" nebo "výroční zpráva fondu". Jedná se o dlouhodobou investici, zajímejte se, do čeho budete cpát prachy.

Problém při analýze toho, jak si fond vede je, že většina těchto penzijních fondů je maximálně 3 roky stará. U některých společností docházelo k transformaci a slučování fondů. Máte tedy trochu problém - nemáte prostor pro srovnání. Jak jsem již zmínil výše, nabízí penzijní společnosti zpravidla tři fondy.

Konzervativní fond (už jsem viděl i povinný konzervativní fond nebo garantovaný účastnický fond ). Jedná se zpravidla o fond, jehož veškeré prostředky jsou drženy ve státních dluhopisech, termínovaných vkladech a na spořících účtech. Nic, co byste nedokázali pořídit sami. Za správu se účtuje kolem 0,8 % průměrné hodnoty fondu ročně. Většina v Čechách nabízených fondů tohoto typu je za ty tři roky mírně v plusu. Počítejte se zhodnocením kolem 1 % ročně. Dluhopisy ani úrokové sazby na termínovaných vkladech dnes prostě nefrčí. Co je pravda dnes ovšem nemusí být pravda v průběhu 44 let. Konzervativní fondy vykazují poměrně malou volatilitu (hodnota investice v čase se tolik nevychyluje od normálního trendu). Tyto fondy bývají zpravidla zajištěné proti měnovému riziku. Podívejte se na příklad výkonu konzervativního fondu. Nebudu naschvál uvádět o jakou společnost se jedná.

Příklad výkonu konzervativního fondu nejmenované české penzijní společnosti

Průměrné roční zhodnocení tedy 1,44 %, poplatek za správu fondu je 0,4 % průměrné hodnoty fondu ročně a ze zhodnocené částky jde ještě manažerovi 10 % ročně. A to jsem vybral fond, kterému se daří relativně dobře!

Vyvážený fond (už jsem viděl i dluhopisový účastnický fond nebo jenom dluhopisový fond). V těchto fondech má manažer ve statutu dovoleno investovat peníze i do dluhopisů firem, finančních derivátů a některé i do akcií (konkrétně jsem našel jeden, kde může akciová složka tvořit až 60%). Tyto fondy už mají potenciál dosahovat většího zhodnocení. Ovšem vše záleží na přístupu manažera fondu a z části i na situaci na trhu. Zde již musíte počítat s jistou volatilitou na trhu a zároveň i s vyššími odměnami pro manažera fondu. Přečtěte si pozorně, v čem jsou peníze fondu alokovány a pečlivě fond vyberte! Některé fondy bývají ještě částečně zajištěné proti měnovému riziku. 

Na obrázku níže uvádím opět jeden příklad vyváženého fondu, který má 68 % alokováno v dluhopisech, 17 % na bankovních účtech a termínovaných vkladech a 15 % v akciích. Ovšem pozor! Ne že by manažer nakoupil jednotlivé vybrané akcie s potenciálním růstem. Fond nakoupil totiž další fond a to fond akciový. Fondy fondů jsou na scéně. O tom, jak se vyplatí nebo nevyplatí zase v jiném článku. Podstatné je, že zrovna tyto akciové fondy jenom slepě kopírují americké a evropské indexy. Pro zjednodušení - nekupujete 5 krásných jablíček, ale celej košík, ve kterém jsou i jablíčka nahnilá, červavá a jinak potlučená.

Příklad výkonu vyváženého fondu nejmenované české penzijní společnosti

Jak vidíte, fond je od svého založení ve většině času ve ztrátě. Hodnotit fond podle jeho výkonu za jeden rok je ale nesmysl. Pro většinu z nás bude investice do penzijních fondů opravdu dlouhodobou záležitostí. Nicméně i za ztrátový fond platíte konkrétně u této společnosti 0,8 % průměrné hodnoty fondu ročně. A ano uhádli jste dobře, za znehodnocení peněz fondu manažer opravdu 15 % zpátky nevrací. Pokud ovšem začne fond vydělávat, rád si 15 % ukrojí.

Dynamický fond (už jsem viděl i globální akciový fond nebo akciový účastnický fond). Zde už mají portfolio manažeři v podstatě volnou ruku a mohou zpravidla investovat i 100 % fondu do akcií. Tyto fondy vykazují nejvyšší volatilitu a skrývají největší potenciál výnosu. Je jen na manažerovi fondu, jak tento potenciál dokáže využít. Samozřejmostí je, že si za správu nechá náležitě zaplatit. Právě sem spadají poplatky za obhospodařování fondu až do výše 1,4 % + 15 % z případného zisku ročně.

Jako příklad uvedu vývoj jednoho dynamického fondu, jenž má 54 % prostředků v akciích 29 % v ostatních cenných papírech a zbytek jako depozita a dluhopisy.

Příklad výkonu dynamického fondu nejmenované české penzijní společnosti

To už je lepší ne? 7,38 % od vzniku fondu nám dělá 2,46 % ročně. Samozřejmě v "hrubém", odečtěte si poplatky. Situace ale může vypadat i takto:

Příklad výkonu dynamického fondu nejmenované české penzijní společnosti

To už tak hezké není, co? Být od založení v permanentní ztrátě. Ale na to musíte být připraveni, nejedná se o žádnou tragédii. Tento "ztrátový" fond má například cca 27 % v akciových fondech, 5 % v akciích jedné rumunské banky (banka na tom není fundamentálně vůbec špatně, ale vážně chcete mít peníze na důchod alokované v rumunské bance?), 4,54 % v polském ropném koncernu a 44,8 % v položce "ostatní akcie". Bohužel ke konkrétnějším datům se v případě fondů nedostanete. Nežijeme ovšem v bublině a naše investice ovlivňují i další faktory, podívejme se na ně.

Inflace v dlouhém období

V článku O hodnotě peněz jsem stručně vysvětlil, co je inflace a jak s ní zacházet při chápání hodnoty peněz. V současné době je pro spotřebitele co se týče inflace klid. Současně jsme na hodnotě 0,2 % (některé zdroje uvádí i 0,1 %). Ovšem při tak dlouhém investičním horizontu je třeba počítat se značným kolísáním makroekonomické reality. Jak se například vyvíjela inflace u nás?

Vývoj meziroční inflace v ČR za období 1995 - 2015

Značně dynamické, že? S klesajícím trendem. Jak z toho ven? Zkusme vzít průměr, ten nám za uvedená období činí 3,61 %. Když vypustíme první čtyři roky, kdy byla inflace na české poměry opravdu abnormální, dostaneme se k hodnotě 2,28 %. To už se blíží i dlouhodobému plánu ČNB. Obecně je tato hodnota vnímána jako "ta správná". Počítejme s ní tedy jako s daným průměrem a vraťme se k panu Zevlovi.

Danění penzijka

Daň na vás bohužel nepůsobí jenom pozitivně, ale i negativně. Zisk, který tvoří fondy z vašich, státních a zaměstnavatelských příspěvků, podléhá zdanění 15 %. To platí, pokud se rozhodnete, že chcete při dovršení důchodového věku vyplácet peníze formou renty (tzn. ne všechno naráz). Pokud byste chtěli všechny prašule pěkně hnedka (a kdo by nechtěl, když důchod stojí za hovno, vnoučata jsou rozmazlení smradi a zubatá klepe na vrata), tak se vám zdaní nejen zisky, ale i samotné příspěvky zaměstnavatele a to hned 15 %!

Stát nám tím chce naznačit, že nepotřebuje, aby po Kotěhůlkách pobíhali zkoksovaný milionářský dědové, kteří objednávají prostituty po autobusech, ale abychom si pěkně každý měsíc doplňovali z třetího pilíře ten první.

Výlet pana Zevla do roku 2059

Teď si tedy spočítejme a předem avizuji, že HODNĚ ZJEDNODUŠENĚ, kolik to penzijko teda dohromady hodí. Vytvoříme tři varianty s různými předpoklady.

Pan Zevl - konzerva

Předpokládejme, že chce pan Zevl vsadit na jistotu. Rozhodne se své peníze uložit v konzervativním fondu. Buďme opravdu hodní a řekněme, že fond bude ročně přinášet 1,5 % zhodnocení. Poplatek za správu bude 0,4 % ročně a ze zhodnocení si manažer ukrojí 10 %. Počítejme s konstantní inflací 2 %, ostatní hodnoty ponecháme z původního předpokladu výše. 

Pan Zevl - vyvážený

Předpokládejme u pana Zevla neutrální postoj k riziku. Rozhodne se své peníze uložit ve vyváženém fondu. Opět buďme pozitivní a předpokládejme že se mu peníze zhodnotí o 4 % ročně. Poplatek za správu bude 0,8 % ročně a ze zhodnocení si manažer ukrojí 10 %. Počítejme s konstantní inflací 2 %, ostatní hodnoty ponecháme z původního předpokladu výše. 

Pan Zevl - dynamo

Předpokládejme u pana Zevla sklon k riziku. Rozhodne se své peníze uložit v dynamickém fondu. Nebuďme škarohlídi a předpokládejme že se mu peníze zhodnotí o 7 % ročně. Poplatek za správu bude 1 % ročně a ze zhodnocení si manažer ukrojí 15 %. Počítejme s konstantní inflací 2 %, ostatní hodnoty ponecháme z původního předpokladu výše. 

Teoretický vývoj investice v jednotlivých fondech penzijního spoření

První čtyři řádky tabulky zůstávají neměnné pro jakoukoliv variantu, odpovídají skutečnostem popsaným v odstavci "Případová studie". Úsporu na dani jsem z výpočtu vyňal a přidal ji až na konec, předpokládal jsem, že byste ji nějak rozumně využili a proto jsem na ni při výpočtu nenechal působit inflaci. K celkové částce jsem ji pak ale nakonec přidal. Zisk fondu se samozřejmě mění podle našeho předpokladu. Vidíte sami, jak velkou hraje roli. Poplatky rostou, protože rostou jak procenta za obhospodařování, tak procenta ze zisku a roste i základ pro výpočet vlivem vyššího zisku. Daň ze zisku je 15 %, ovšem pokud se rozhodnete pro variantu "Všechnohned" odečte se vám dalších dodatečných 15 % a to z částky 295 680 Kč. Inflaci jsem nechal působit tak, že jsem ji odečetl každý rok, jako 2 %. Upozorňuji, že částka v řádku "Celkem" je už v reálné hodnotě. Na účtě budete mít ve skutečnosti v nominální hodnotě mnohem více! Chceme ale zjistit čistý roční zisk a ten je:

Konzerva: 0,2 - 0,29 %
Vyvážený: 1,05 - 1,14 %
Dynamo: 2,56 - 2,65 %

Zde je několik velice závažných omezení výpočtu:

1. Inflace se nedá tak snadno předvídat
2. Zisk se nedá tak snadno předvídat
3. Mohou nastat změny v daňovém systému
4. Mohou nastat změny v systému státní podpory
5. Může se měnit příspěvek zaměstnavatele
6. Může se změnit struktura poplatků
7. Poplatky počítají s pojmem "průměrná ročníhodnota fondu", který je opět předem neodhadnutelný 
8. Může vám spadnout vrtulník na hlavu

Závěr

Chcete-li se zůčastnit třetího pilíře, vybírejte pečlivě fond. Jedná se o dlouhodobý horizont, tak se nebojte kolísání a jděte vždy do dynamického fondu. Ovšem jenom v případě, že manažerovi fondu (respektive penzijní společnosti, protože manažeři se mohou měnit) věříte. Nejdůležitější je zisk fondu z jeho činnosti, podpora státu a zaměstnavatele je konstantní, s výší vašeho nashromážděného vkladu už neporoste. Pořádně si přečtěte podmínky smlouvy, statut fondu a zajímejte se o výsledky fondu za jednotlivé roky!

Penzijní kočkopes

Pokud opravdu berete drogy a platíte ženám za sex, tak pro vás mám dobrou zprávu. Tyto starosti se vás vůbec netýkají. Dál číst nemusíte.

Pro ty ostatní mám jednu pohádku o důchodových pilířích. Důchodové pilíře jsou něco, čím nám chtěl stát naznačit, že až zestárneme, razantně se nám sníží životní standard. O co jde a proč se to jmenuje pilíř? Mám teorii, že důvodem je, aby se to cizincům blbě vyslovovalo. Pilíř má totiž ve zvyku něco podpírat a jak si vysvětlíme níže, na těchto pilířích střechu opravdu mít nechcete.

Schéma důchodových pilířů (platné do roku 2013)

1. Pilíř

Státem vyplácený, starobní důchod. Slyšeli jste někdy o letadle nebo pyramidové hře? Jak ti dole vydělávají na ty vrchní vrstvy? Tak nějak funguje první pilíř. Je totiž financován průběžně. Jistě jste si všimli, že na výplatní pásce je položka sociální pojištění. Pokud jste zaměstnanec, jedná se o 6,5 % z vaší hrubé mzdy. Pokud jste OSVČ nebo máte zaměstnance, je to ještě více.

Celý váš aktivní ekonomický život budete každý měsíc platit 6,5 %. Komu to ještě nedošlo, tak to je cca 50 let. Komu to pořád ještě nedošlo, tak to je KURVA HODNĚ. Ale slíbil jsem si, že se nebudu na tomto blogu rozčilovat nad věcmi, se kterými nic neudělám. Co za ty (skoro) desátky dostanete?

Já jsem se například narodil v roce 1991, ekonomicky aktivní jsem od věku 19-ti let a do důchodu půjdu v roce 2059. Tedy plánuji jít mnohem dříve, ale o tom někdy jindy. Nyní je mi 25 let. Podle současné legislativy bude můj důchodový věk 69 let. To není zrovna terno, co? Průměrný věk dožití mužů je 76 let. Při velmi zjednodušeném výpočtu jsem se dostal k tomu, že mi bude v budoucnu vyplaceno 73 % z částky, kterou do důchodového věku zaplatím na sociální dani.

Mnoho lidí se mylně domnívá, že tyto peníze jdou na jejich vlastní důchody. Omyl. Tyto peníze jdou na důchody současných staříků. A teď si říkáte, v čem je problém? Tak na můj důchod zase vydělají mladí. Jenže tu máme pár důležitých skutečností.

Srovnání věkového rozvrstvení populace v ČR v letech 2010 a 2065 (zdroj: ČSÚ)

Jistě už jste o tom slyšeli. Populace stárne. Nebudeme se pouštět do žádných velkých analýz, z grafu je možné vše krásně vyčíst. Oranžová plocha nad modrou čárou v horní části grafu zhruba od hodnoty věku 18 až 65 tvoří úbytek ekonomicky aktivního obyvatelsta. Naopak v pravé horní části grafu vidíte plochu ohraničenou modrou čárou, která zároveň není vyplněna oranžově. Někde v té ploše jsme i my, současní pětadvacátníci. Chápete kam tím mířím? Pyramidová hra se dá hrát, dokud má tvar pyramidy. Pokud pyramidu převrátíte, nemůžete očekávat, že spodní patro (málo lidí) bude vydělávat na vrchní patra (více lidí).

Dalším fenoménem je dlouhověkost. Lidé se dožívají stále vyššího věku. Z grafu je to patrné v zakulacení pravého konce. Nic proti staříkům, ale takový stařík stojí opravdu hodně. Z ekonomického hlediska se státu vyplatí více uživatel kokainu.

Stát s tím bojuje několika způsoby. Všechny se nás dotknou a všechny pro nás budou negativní. Prodlužuje se věk odchodu do důchodu, snižují se nominální důchody, zvyšují se daně.

2. Pílíř

V roce 2013 vláda dostala celkem zajímavý nápad. Umožnila lidem začít spořit na přilepšení k penzi. Do druhého pilíře jste si mohli dobrovolně spořit ve formě 2 % z hrubé mzdy, kterou odvedeme sami a 3 %, které se odvedou z peněz na současné stařečky (průběžné financování) do fondu pro vás (až budete stařečkové). Fond jste se vybrali sami podle míry rizika a bylo hotovo. Pokud jste neměli práci, prostě jste nic neodváděli a nic se nedělo. Potom si soudruzi u koryta řekli, že to tenkrát nebyl až tak dobrý nápad a druhý pilíř zrušili. Ovečkám dali vybrat, jestli chtějí peníze převést zpět státu, nebo si je nechat a mít o to menší důchod.

3. Pilíř

Tento pilíř je asi nejsložitější. Je dobrovolný. Do určité míry z něj můžete kdykoliv vystoupit. Základní idea je, že si zvolíte částku, kterou budete měsíčně ukládat na účet penzijní spolčenosti. Produkt se jmenuje různě - penzijní pojištění, penzijní připojištěné, penzijní spoření, penzijní doplňkové spoření... Výsledek je vždy stejný. K tomu, co vložíte na účet vám něco přidá stát. Řekli byste si fajn, stát mě chce motivovat, abych víc spořil. Ale je to pravda? Podívejme se na následující tabulku.

Procentní vyjádření státního příspěvku z vkladu klienta

Sice je pravda, že čím více spoříte, tím větší částku dostanete ve formě podpory, ale v procentuálním vyjádření má podpora klesající tendenci. Navíc je státní příspěvek omezen a od hranice 1 000 Kč už je konstantní. Tím role státu ale nekončí. Dál vám stát dává možnost snížit si daňový základ. Maximální možné snížení daňového základu je 12 000 a to při investované částce 2 000 Kč měsíčně. Stát vám tím v podstatě "dá" 150 Kč měsíčně (15% daň z 12 000 Kč dělená 12-ti měsíci). Spodní hranice je naopak u investované částky 1 100 Kč. K té vám stát ve formě snížení daňové základu daruje neuvěřitelných 15 Kč.

Výše celkového státního příspěvku v závislosti na výši vkladu občana

Klesající tendence procentuálního vyjádření státní podpory z vkladu občana

Další dobroděj, který vám může přihrát nějaké dukáty je váš zaměstnavatel. Ne každý to nabízí. Kdo má to štěstí a patří mezi pětinu zaměstnanců, kterým firma něco přispěje, dostane v průměru 517 Kč měsíčně. To jsou ale hodné firmy, co? No oni to nedělají pro to, abyste měli v šedesáti na prostitutku, ale proto, že si to odečtou jako náklad z daní. Navíc to prý zvyšuje loajalitu zaměstnanců.

A co s penězi dělají penzijní společnosti? Peníze se vloží do fondů. Zde to začíná být poněkud složitější. Zpravidla vám dá penzijní společnost vybrat mezi strategií s nízkým, středním a vysokým rizikem. Říkají fondům a strategiím různě a prase aby se v tom vyznalo. Někdy je to konzervativní fond, někdy fond s garancí, která vám negarantuje nic jiného, že vaše peníze spolkne inflace, někdy zase globální akciový nebo dynamický fond, asi od slova dynamo, protože na kopírování akciového indexu není zhola nic dynamického. Ale nebuďme pesimisté, někdy se fondům i daří. Vše záleží na tom, kdo fond spravuje. Když má koule & mozek, možná se vám vklady i zhodnotí .Z fondů se potom investuje. Do různých věcí, podle charakteru fondu. Více o fondech zmíním v samostatném článku. Každopádně by mělo docházet k nějakému zhodnocení. Jak už můžete tušit, zadarmo to určitě nebude.

Pravidla pro čerpání vámi uložených peněz stanovuje částečně zákon a částečně pravidla nastavená ve smlouvě. Když se rozhodnete vypovědět smlouvu předčasně, většinou zaplatíte nějaké penále a přijdete o státní podporu a úroky z ní. Bývá zvykem, že když spoříte minimálně 24 měsíců a bude vám uznán nárok na invalidní důchod, můžete začít čerpat peníze bez penále v jakémkoliv věku. Pokud budete dál spořit, můžete někdy zažádat o "předdůchod" a to od věku o 5 let nižšího než váš důchodový věk. Čili pro mě třeba ve věku 65 let.

Můžete také požádat o jednorázové vyrovnání a nebo prostě budete vámi naspořené peníze čerpat každý měsíc ve formě renty. Stát preferuje druhou variantu a bude vás k tomu patřičně "motivovat".

Pokud jste po přečtení článku nabyli dojmu, že penzijko doporučuji, vyčkejte na hlubší analýzu v dalším článku, který se bude věnovat čistě třetímu pilíři a konkrétním možnostem na trhu penzijních produktů.

Schéma současného důchodového systému