sobota 11. listopadu 2017

Peer-to-peer investice (část 1.)

Když řeknu před kolegy, kamarády nebo rodinou slovo "akcie", většina reaguje velmi negativně. Prvními skloňovanými slovy v souvislosti s tímto tématem bývají riziko, volatilita, gamble, spekulace a následují většinou příběhy o tom, jak do toho nějaký známý nacpal prachy a všechny prodělal. Ve svém okolí znám jenom velmi málo lidí, kteří investují podobným způsobem jako já - dlouhodobě. Většinu buď znám pouze z virtuálního světa skrze fórum, nebo k investicím přišli na základě diskuze se mnou (zdravím Simču a Vencu). Těmi lidmi, kteří přišli o spoustu peněz bývají zákazníci brokerů, které většinou někdo nalákal na pákový trading. Přesto všechno často slýchám otázku, zda neexistuje ještě nějaký způsob, jak si zajistit pasivní příjem. Odpověď je ano. Existuje více způsobů. Dnes se budu věnovat jednomu, který je mnohem jednodušší než akcie a nabízí podobnou likviditu, míru rizika a výnos.


Jak jistě víte, na trhu existuje nabídka a poptávka po penězích. Peníze poptávají subjekty (lidi, firmy...), které chtějí investovat nebo spotřebovávat. Naopak nabízeny jsou institucemi, které jsou motivovány ziskem v podobě úroku z půjčené částky. Zkušenost s půjčkou má nejspíše téměř každý z nás. Většinou se jedná o hypotéky (půjčky, při níž klient ručí zástavou nemovitosti), úvěry (půjčky většího rozsahu poskytované většinou bankou) a další různé spotřebitelské půjčky, leasingy, překlenováky atd. Finanční instituce nabízí úrok, který se odvíjí od REPO sazby vyhlášené Českou národní bankou. Pod nebo na úrovni REPO sazby vám nikdy žádná finanční instituce (dále banka) nepůjčí, protože by na tom nevydělala. Banka si musí dobře spočítat, za jakých podmínek vám může půjčit. Základní vstupní informací bude, kolik chcete půjčit a na jak dlouho (jak vysoké budou splátky). Banka porovná nabídku konkurence, vyžádá si záznamy o vašich příjmech, majetku, platební morálce, zasedne s kalkulačkou a nabídne vám úrokovou sazbu. Ta většinou nebývá zcela směrodatná, protože mohou být s půjčkou spojeny další poplatky (jednorázový poplatek stanovený procentem z půjčené částky, nutnost založit si vedení placeného účtu, nutnost platit pojištění apod.). Tyto vedlejší náklady se potom rozpočítají na období splácení půjčky a říká se tomu roční procentní sazba nákladů (RPSN).


Když vy, jako spotřebitel/investor, budete hledat půjčku, půjdete většinou po nejvýhodnější nabídce (nejnižší RPSN). Existující nabídky a poptávky po penězích využívají především banky. V poslední době jste ale mohli patrně vidět na každém rohu debilní plakát se zebrou, která řvala, že si lidé mají půjčovat od lidí přes nějaké Zonky. Jedná se o platformu takzvaných Peer-to-peer půjček. V praxi jde o to, že banku nahradí "něco" jiného. Výhoda tohoto "něčeho" by měla spočívat v jednoduchosti a výhodnějších úrocích pro spotřebitele i investory. Dnes vám banka nabídne za to, že u ní máte peníze, maximálně 1 % na spořícím účtu a své služby zdarma (někdy). Získá  tak možnost využívat vaše prostředky k vlastním investicím (není tajemstvím, že kdyby si všichni klienti chtěli vybrat své vklady, každou banku to okamžitě položí). S Peer-to-peer společnostmi sice nemůžete platit inkaso, ale získáte možnost svůj přebytečný cash investovat za výhodnější úrok.


Ovšem s vyšším ziskem je samozřejmě spojené větší riziko. Pokud nebudete splácet půjčku bance, zcela jistě si na vás došlápne. V Peer-to-peer modelu za vás bude dluh vymáhat společnost, která vás nechá náklady na vymáhání většinou pěkně zacvakat (respektive vrátí vám dlužnou částku od dlužníka minus část nákladů na vymáhání). Úkolem Peer-to-peer je tedy dostat se do podvědomí lidí, nabídnout lepší úroky než konkurence, hrát roli prostředníka při přesunu peněz od investorů k lidem, kteří si chtějí půjčit a posuzovat žadatele o půjčku na základě podobných kritérií, jako to dělají banky. Klienty poté seřadí na základě ratingu (třeba od A do E) a dle jejich rizikovosti a bonity jim nabídnou podmínky půjčky (úrok + poplatek). Za to vše mají většinou fixní poplatek za zprostředkování půjčky pro dlužníka (nějaké procento z jistiny) a poplatek za investici od investora (nějaké procento z investované částky). Bankám mohou směle konkurovat zejména díky svým nízkým nákladům na provoz. Neposkytují žádné doplňkové služby, nemají žádné bankomaty, pobočky a vlastně ani není zapotřebí moc personálu.

Tento článek berte jako takový obecný úvod do problematiky. V následujícím dílu si vysvětlíme, na základě jakých kritérií posuzovat výhodnost investice do různých půjček.

2 komentáře:

  1. Docela mě překvapuje, že se na trhu tyto půjčky udržely, protože z hlediska investorů mi to nepřijde příliš výhodné.

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, díky za názor. Co Vás k němu vede? :-) Já v tom vidím jen výhody:

    1) likvidita: půjčku je možné na sekundárním trhu kdykoliv prodat s nízkými náklady

    2) Poměrně vysoký výnos: když vezmeme v potaz inflaci a nízké úročení na termínovaných vkladech a spořících účtech, tak nabízí P2P poměrně solidní zhodnocení.

    3) Poměrně nízké riziko: klienti jsou prověřovaní, svědčí o tom například obrovské množství frustrátů, kteří se rozčilují na Facebookových stránkách Zonek, že nedostali půjčku. Zonky jsou v tomto celkem důslední. Statistiky selhaných půjček jsou k dispozici pro výpočty.

    Sám mám zainvestováno v P2P opravdu minimum, v podstatě jen 1,6 % z mého kapitálu, ale nevidím na tom nic nevýhodného.

    OdpovědětVymazat