Nebuď chudej!

Už když jsem viděl titulek, tak jsem tušil, že se strhne v diskuzi peklo. Doporučuji navštívit diskuzní sekci webu Novinky pouze otrlým povahám. To, co tam najdete, je hluboká sonda do způsobu českého myšlení.

 Například Michal rovnou zpochybní statistiku a rozjede vlastní "palcový" výzkum:

Nevěřící Tomáš nepochopil už prostý titulek:

Jaroslav, přední odborník na monetární politiku, navrhuje řešení formou kvantitativního uvolnění:

Verča určila nové trendy ve statistické disciplíně, když začala naprosto revolučně zaměňovat pojmy průměr a medián:

Jirka s údivem zjistil, že patří do třetí poloviny obyvatel naší země:

Norbert z Blanska, jehož vychovávala od malička jeho babička - Churchill, přišel s vlastní, naprosto překvapivou demografickou studií:

Jistě, do diskuze na Novinkách nepřispívá zrovna výkvět naší společnosti. Obecně jde vypozorovat pár společných rysů těchto lidí:

1) maj dost peněz na počítač s Internetem
2) maj dost času na to, aby diskutovali na Novinkách

3) vidí za vším problém systému a nedokážou přijmout odpovědnost za své činy a životní rozhodnutí

4) neznaj rozdíl mezi mediánem a průměrem

Dovolím si jednu revoluční myšlenku:

"Když bude člověk opravdu chtít, bude se mít lépe."

Narodil jsem se a podstatnou část svého života žil v malém městě uprostřed sociálně slabšího kraje. Ve třídě na základní škole jsem patřil rozhodně k těm, kteří pocházeli z méně movitého prostředí. Základkou jsem proplul hladce, sem tam dvojka. Průsery jsem dělal, ale nikdy ne takové, aby to ovlivnilo mou budoucnost. Nejlepší výsledky jsem rozhodně neměl. Dostal jsem možnost přejít na osmileté gymnázium. Rodiče tuto volbu nechali na mně a já, než bych vstával o půl hodiny dříve, jsem volil radši starou dobrou základku přes ulici. Ti nejchytřejší tedy odešli a já zůstal mezi jednookými králem (nebo spíše oligarchou, abych nenasral nějakého spolužáka, který nedejbože čte můj blog). Už na základní škole může dojít k špatné životní volbě, která vás ovlivní na celý váš život - nenaučíte se například základy spisovného jazyka a budete psát jak Mongol, už to je strašně limitující

Následovala střední škola. Rodiče mi opět dali možnost volby a nijak se mě nepokoušeli ovlivňovat. Zvolil jsem internátní školu obecného zaměření daleko od domova. Na střední škole jsem patřil prospěchově k slabšímu průměru. Šly mi jazyky a společenské vědy. Mizerný jsem byl na matiku, fyziku či chemii. Na střední jsem byl šíleně líný a celkově škola nesplnila má očekávání. Můj přístup by se dal shrnout tak, že jsem se učil jen to, co mě bavilo a hlídal si, abych neproletěl z toho, co mě nebavilo.

Žádný z mých spolužáků snad neskončil na základní škole, všichni mají minimálně výučák. Ti s výučákem se dají rozdělit na zaměstnance, živnostníky a gasterbeitery. Na tomto případě se dá krásně ilustrovat, že vzdělanost je jen součástí mozaiky atributů, schopností a vlastností, které potřebujete k tomu, abyste měli vyšší příjem. Zaměstnanec v podstatě nepodstupuje příliš velké riziko. Nechce se po něm nic jiného, než aby se večer před prací moc neožral, ráno došel do práce a dělal to, na co ho na učňáku připravili. Živnostník už musí minimálně nastudovat zákon, zvládnout administrativu, základy účetnictví, komunikace se zákazníky, vyjednávání o ceně za svou práci a podobně. Třetí skupina se rozhodla jít s kůží na trh do Říše. Tady už to chce navíc koule a jazyk. Jistě uhodnete, kdo má jaký příjem. Startovní podmínky měli všichni stejné a charakterizoval je špatný prospěch, nezájem o výuku a neochota dalšího teoretického studia. Přesto někteří z nich vydělávají větší peníze než druzí.

Ti o něco lepší (trojkaři) šli většinou na různě zaměřené školy. Od nejhorší volby: zdrávka - opravdu nezáviděnihodná práce v rizikovém prostředí, hotelové školy - v podstatě číšnice s maturitou a průmyslovky - poměrně solidní, "mediánově" placená práce. Malý sidenote k číšnicím: V pohostinství jsou sice platy mizerné, ale když se člověk umí otáčet a příjemně vystupovat (kluk), nebo dobře vypadá (holka), dá se velmi dobře vydělat.

Taková ta elita, pokud se nerozhodla odejít již v páté třídě, přešla na gympl později. Tam potom hodně záleželo, jestli studovali dále. Ti co dále nestudovali jsou asi nejhůře placená sorta. V podstatě nemají na trhu práce nic moc co nabídnout a kdejaký bourák s výučákem, nebo odbornou maturou je strčí do kapsy. Ti co studovali dál mají většinou mzdu v závislosti na oboru. Už tehdy se vědělo, že učitel není zrovna povolání, které by bylo dobře placené. Přesto většina gympláckých středoškoláků skončila na místní univerzitě v pedagogickém oboru. Já pokračoval také dále na vysokou školu s ekonomickým zaměřením, ačkoliv jsem o ekonomii neměl vůbec žádné tušení. Jak se ukázalo, byla to poměrně dobrá volba.

Na vysoké škole je čas vystrčit hlavu ze zadku. Člověk už většinou dospěje a je schopen přemýšlet nad svým životem v delším horizontu než do příští páteční chlastačky. Výška se dá studovat s různou mírou aktivity. Buď si to tam odsedím, dostanu titul a někam mě šoupnou, nebo využiji všech těch výhod, co studium nabízí. Různé granty, mimoškolní aktivity, stipendia, zahraniční studijní pobyty... toto všechno dá člověku do života strašně moc. Sám jsem studoval jeden semestr venku a troufnu si toto rozhodnutí hodnotit jako nejlepší v životě. Otevřely se mi oči. Zjistil jsme, že možnosti jsou pro mladého člověka prakticky neomezené. Domů se vrátil jiný člověk. Věděl jsem, že nebudu dělat za pár peněz někomu blbce. Naučil jsem se velmi dobře anglicky, samostatnosti a zdravé drzosti.

Proč vám to tady cpu? Chci se pokusit dát lidem recept na to, aby nebyli chudí. Nehodnotím lidi podle příjmu ve smyslu ty máš málo - jsi debil. Vždy mě ale překvapí, že si lidé tak málo váží svého volného času, že jsou ochotni ho vyměňovat pouze za přežití. Výjimku tvoří:

• Lidé, kteří svou práci chápou jako poslání (práce v sociálních službách)
• Lidé, které baví jejich práce natolik, že ji jako práci nevnímají
• Lidé, kteří pracují velmi málo (hodinová mzda je tak de facto vysoká)

Ti ale na Novinkách nepláčou. Jaký je tedy můj recept na vyšší plat?

Vzdělávejte se
Škola je často největší překážkou ve vzdělání, na druhou stranu je prostě titul ve většině případů podmínkou pro vykonávání lépe placených profesí. Pokud školy neuznáváte/nemáte na ně čas/whatever, tak si najděte kurz, kupte si učebnici, koukejte na videa, ale pracujte prostě na sobě.

Čtěte
2 x denně přečíst nějaký zpravodajský web (nejlépe dva různé). Stačí proletět zprávy z politiky, ekonomiky + vaší zájmové oblasti. Čtěte knihy. Odbornou literaturu prokládejte klasikou, aby se vám neomrzela.

Buďte zdravě drzí
Byl bych milionář, pokud bych měl dát do kasičky korunu pokaždé, když mi někdo řekl, že jsem drzý. Přísloví líná huba, holé neštěstí platí v dnešní době dvojnásob. Prostě jděte a řekněte, co chcete. Co se může stát horšího než to, že vás někdo odmítne? Chcete lepší práci? Vyšší plat? Kurz? Vaše šance se minimálně zdvojnásobí, když o tom řeknete svému šéfovi.

Asertivita
K tomuto se člověk musí dopracovat. Nechal jsem si v životě mnohokrát kálet na hlavu. Snažil jsem se zaujmout nebo vyhovět různým lidem v kolektivu vrstevníků, o kterých jsem si myslel, že potřebuji jejich přízeň. Bál jsem se, že budu sám ve svém názoru, nebo snažení. Naučte se říkat ne. Naučte se říkat nevím. Naučte se říkat prosím a děkuji tam, kde je to potřeba a jen tehdy, pokud to tak skutečně myslíte. Naučte se říkat, co se vám konkrétně nelíbí. Buďte slušní a jednejte s lidmi tak, jako byste si byli rovni, ale mějte své hranice a netolerujte nespravedlivé chování vůči vám. Naučte se přijímat kritiku a schovat své ego do krabičky pokud cítíte, že je kritika oprávněná

Mějte vždy co nabídnout
Pokud to, co umíte, umí každý člověk (nebo nedej bože robot), nebudete nikdy dobře placení. Naučte se tedy něco, co jen tak nikdo neumí. Recepční, ostraha v supermarketu, uklizečka, výčepní, zametač chodníků, stěhovák, to jsou prostě profese, které nebudou nikdy dobře placené. Šikovný zedník, co dokáže (soustavnou drezurou) zorganizovat 6x do měsíce bandu vylitých chlapů, kteří si ještě vzpomenou na to, jak se nahazuje omítka, může být dnes snadno milionářem. Umíte jazyk + cokoliv? Už jen to vám dává neuvěřitelnou výhodu. 

Pokud něco umíte, tak se za to nestyďte
Nemyslím tím, že máte dělat cvičenou opičku. Ukázat, že něco umím není na škodu. Viděl jsem desítky životopisů mých známých, které jsem revidoval a většina lidí se prostě neumí prodat. Stejně jako mi někdo vytýká drzost, tak často slyším, že jsem přehnaně sebevědomý. Ale nic takového, neexistuje. Pokud něco umím, tak to prostě umím, vím to o sobě a kdykoliv to jsem schopný dokázat.

Dbejte na svou osobní svobodu a možnost volby
Držte na uzdě své závazky. Člověk s třemi dětmi, hypotékou na obrovský dům a autem na leasing je zralý na Chocholouška ihned, jakmile se něco posere. Jakou myslíte, že má takový člověk možnost vyjednávat o svém platu? Jakou má možnost přestat pracovat, překvalifikovat se začít znova jinde? Flexibilita je v dnešní době velmi ceněna.

Už na vás čeká

Tak a teď se určitě spustí veletoč různých výmluv. "Přece nemůže být každý bohatý, někdo tu špatně placenou práci musí dělat!" Souhlas, ale proč zrovna ty? "Tys určitě nikdy nepracoval rukama a nevíš jaké to je!" Sbíral jsem kdysi borůvky a prodával je Němcům u pumpy, potom jsem také učil angličtinu. Nyní dělám v kanceláři. Fair point. A co? Moje volba, tu možnost tu má každý. "Neměl jsem takové možnosti jako ty, narodil jsem se s jedním okem, úkoly mi sežral pes, ujela mi tramvaj, když jsme to probírali, tak jsem asi zrovna chyběl, táta mě bil a jsem dyslektik." No jo, ale ty jsi výjimka, my ostatní jsme to totiž měli strašně lehké a vždy nám všechno vycházelo. Tobě prostě není pomoci. "Už jsem na to starý a mám děti, hypotéku, čtyři auta na leasing..." Máš rodinu, to není málo. Pěstuj ve svých dětech to, na co si myslíš, že je pozdě u tebe. Pozdě ale není nikdy na nic.

Tak čest práci za mediánovou mzdu!